Parta Black Sun pochází z pro žánr malinko netradičního Ekvádoru, nicméně ani v nejmenším se nejedná o žádné zelenáče, ve své historii již tito hudebníci kupříkladu hráli s Edguy nebo spolupracovali se zpěvákem Henningem Basse (ex-Metalium, Firewind) či zvukařem Mikko Jussilou, kterážto kooperace pokračuje i na novém albu, jako producent pak celou situaci nejistil nikdo menší, nežli Timo Tolkki.
Samotná muzika je pak zcela hodna velikosti těchto jmen, což potvrdí hned rozjezdová věc „Robert The Doll“. Ta startuje pozvolně zlověstným nájezdem, který se plynule přelije do svižné hardrockové jízdy, ve slokách se přesuneme na heavíkové území a ve šlapavém sólu díky vyhrávkám nakoukneme i do power metalu. Právě v intencích těchto tří žánrů se hudba Ekvádorců rozpíná nejčastěji, přičemž se tak děje zcela organicky a přirozeně.
V této atraktivní směsici pak neschází dynamická hravost, jež se v ještě větší míře projeví v navazujících písních „Wasted Love“ a „Let Me Be“, které obě vládnou svižnými rytmy a zpěvnými refrény, v případě druhé jmenované i se skvělou hostující Finkou Nettou Dahlberg. Titulní skladba nabídne po automaticky vtahujícím melodickém vstupu příjemně uvolněné tempo, které lze považovat za pověstný klid před bouří v souvislosti s tím, co bude následovat. Poté se totiž nebesa nečekaně zatáhnou, když song „Vain“ rozbouří temné thrashové riffy, potažmo hlas zmíněného Henninga, dobrá nálada tím ale neupadne, naopak člověk se nestačí divit, jak tahle ekvádorská parta nepřestává zas a znova překvapovat.
Thrashové tesáky vytasí i další štych „We Are One“, tentokrát je ale brzy zkrotí pohodově vedený refrén. Pak ovšem autoři přece jenom trochu sklouznou k běžnějšímu vyznění, když jsou v písni „Mind Control“ až příliš „hujerovsky“ snaživí, což je ostatně možné říci také o podobně průhledném opusu „Rollin´“, a to hlavně kvůli acceptovsky pochodovému refrénu, jenž se do obecné kompoziční pohody vůbec nehodí. Mezi těmito slabšími příspěvky se nicméně skví dvojice skladeb „Take The Ride“ a „Shattered Illusions“, které zase plně spadají do majoritně kvalitativní části alba, nechybí energický šmrnc a drajv, stejně jako atraktivně klenuté vokální linky. Celkové dojmy z desky jsou tedy pořád více než dobré a významné doporučení je proto zcela na místě.
|
