Procházku po diskografii amerického hvězdného seskupení Mr. Big si dovolím uvést osobní historkou, plně charakterizující dění kolem této kapely. Někdy v době, kdy rádia celosvětově válcovala balada „To Be With You“ z druhé desky Mr. Big „Lean Into It“, jsem toto album vracel do půjčovny, kde mi jej se slovy „No hurá, dcera už se na to těší“ doslova trhal z ruky hudebně podobně naladěný známý. Majitel půjčovny se jej potutelně zasmál: „No, ta bude čumět! Spíš se těš ty…“
Když se na sklonku devadesátých let minulého století začali paktovat basák Billy Sheehan (který chvíli předtím opustil Davida Lee Rotha) se zpěvákem Ericem Martinem (ten se před tím soustředil především na sólovou kariéru), jejich cílem bylo reagovat na rockovky typu Humble Pie (z jejich dílny si Mr. Big na debut vypůjčili a velmi povedeně zmodernizovali skladbu „30 Days In The Hole“), Free (jak praví jedna z teorií, odtud přišla inspirace na jméno kapely, druhé hovoří o jednom kanadském cukrářství), či Bad Company. K tomu přibrali do party kytaristu Paula Gilberta (budujícího své jméno u Racer X) a bubeníka Pata Thorpeye (u něj je třeba zmínit především působení v Impellitteri) a výsledkem bylo velmi silné uskupení čtyř zkušených a mimořádně silných individualit. Jedna ze základních charakteristik kapely se pak odvíjí právě od momentu, že v rámci Mr. Big mají všichni čtyři muzikanti maximum prostoru pro sebeprezentaci, že pokud snad musí krotit svá ega, tak jen naprosto decentně a přitom se jejich individuální schopnosti i umění napsat dravé rockovky i silné balady dokonale snoubí v jeden naprosto soudržný a nesmírně propracovaný celek i při zachování potřebné energie. Kromě samotných členů kapely je třeba zmínit i producenta Kevina Elsona a manažera Herbieho Herberta, jehož působení u Journey (a dále třeba u Europe) se v tvorbě Mr. Big také odráží.
Debutové album Mr. Big přišlo na svět (po pouhém zhruba týdnu porodních bolestí) hned v roce následujícím po vzniku kapely. Jeho výhodou (pro rockery) je fakt, že komerční megaúspěch, který na Mr. Big v budoucnu čekal především díky jejich srdce lámajícím baladám, měl ještě nějaký ten pátek počkat (byť pochopitelně deska vyšla v době, kdy mít na albu baladu bylo pro hard rockovou kapelu téměř svatou povinností, tudíž i na debutu se tklivý pomaláč objeví), takže o komerčním úspěchu alba nerozhodovalo to, jestli se Mr. Big podaří zapůsobit na dívčí srdce a tudíž (byť taková je drtivá většina tvorby kapely) debutové album je prosté jakéhokoliv podřizování se touhám fanoušků a představám vydavatelské firmy.
Od úvodní hlášky „Ok, we´re rolling“ a stylového Torpeyova odklepání se strhne dokonalá přehlídka muzikantství, pospojovaná do skvělé rockové harmonie. Je jedno, jestli prim hraje úžasně rozmanitý, pružný a pro hard rock ideálně zabarvený Martinův hlas, strhující neposednost Gilbertovy kytary, obratné figury dokonale znějící Sheenovy baskytary, či lehkost a elegance Torpeyova bubnování, když se vše slije do dokonalého (a chvílemi příjemně zašmodrchaného) celku a je jedno, kterou z jedenácti skladeb lze v tomhle světle představit. Ať už je to jako v úvodní, energií nabitá a strhující „Addicted To The Rush“, melodicky hravá „Wind Me Up“ s až stadiónovým refrénem, hrubá a poměrně nesjízdná „Merciless“ (dokonalá ukázka toho, jak Mr. Big dávají přednost syrové individuálnosti, až ta se proplete do melodického sklouznutí), pomalá a postupně košatící „Had Enough“ s výbornou basou, … nemá cenu vyjmenovávat každou jednotlivou skladbu k vyjádření, že debutové album Mr. Big je nesmírně vyzrálá, sebevědomá a přesvědčivá nahrávka.
„Mr. Big“ je ohromující ukázkou dokonale zahraného hard rocku (někdy až s nádechem progresivnosti), který se vyhýbá nějaké prvoplánové chytlavosti (díky tomu je asi nejtvrdší nahrávkou kapely v celé její historii), ale přitom nabídne řadu velmi přitažlivých kousků. Kariéra Pana Velkého odstartovala pěkně z ostra!
|
