HELLRIPPER - Coagulating Darkness
James McBain je teprve dvaadvacetiletý mladík, takže asi těžko pamatuje samotné heavymetalové počátky. A přesto jakoby se do něj vtělil duch tehdejší doby, jelikož debut jeho party Hellripper je kvintesenciálním zhmotněním první poloviny osmdesátých let, a to se vším všudy. James zároveň nemá daleko ke geniálnímu dítku (dost možná jím opravdu je), takže si všechno dokáže sám nahrát, nazpívat či namixovat, a do toho ještě být členem několika dalších spolků. Hlavní pointou ovšem je, že nejde o žádného hudebního naivu, naopak jeho produkce je vysoce kvalitní a ve všech ohledech profesionální. Obsah fošny „Coagulating Darkness“ (s velmi hezkým art-workem) ale nestaví pouze na staromilských heavíkových postupech (jakkoli několik okamžiků silně evokuje první dvě fošny Mejdnů), tady jde o značně brutálnější nálož, dále oscilující na pomezí thrashe, old school speedu, punku a blacku, takže jsou k poslechu zváni zejména fandové Venom, Celtic Frost, Bathory, ale třeba i novějších smeček jako Toxic Holocaust nebo Hellcannon. S tóny prvního cákance „Bastard Of Hades“ (ano, i názvy písni jsou láskyplně dojemné) se začne – ve velmi rychlém tempu! - odvíjet cívka démonického metalu, jehož kacířská podstata zaručuje autorovi exkluzivní bejvák v samotném pekle. Album nabírá postupnou gradaci, když krom masákrální živelnosti zaujmou nečekaně melodická a hlavně promakaná sóla, vrcholnou část pak startuje náser „Black Invocation“, jehož atraktivní riffy upomenou rané – a tedy nejlepší – období švédských Witchery, položka „Conduit Closing“ ještě o něco přitopí a titulní opus už připomíná blasfemický rej záhrobních bytostí, plný obludných výjevů, smilstva a chorobné neřesti. James McBain zkrátka ví, co dělá a člověk nemusí být prorokem, aby mu došlo, že o tomto všeumělci v budoucnosti ještě uslyšíme.
7/10
YouTube ukázka - Bastard of Hades
GRAND COLLAPSE - Along The Dew
Podobně živelný obsah je ke slyšení také na druhé studiovce britské sebranky Grand Collapse. Tentokrát se ale přesouváme na značně odlišné žánrové území, které si můžeme v pohodě představit jako rozlehlý skate-park. Čtveřice hudebníků totiž prezentuje tzv. melodický hardcore, jenž do sebe ovšem nasává notný kus punkové, a také thrashmetalové energie. Výsledná směsice pak sugestivně svádí k rozpohybování celého těla, třeba právě na prkně, ke kterémuž sportu vytvářejí Britové zcela ideální soundtrack. Úvodní titulka okamžitě rozpumpuje neuroticky dravé rytmy, kterým nechybí hravá dynamika, podporovaná agilními vokály a všeobecně sytou instrumentální hrou. Songy rychle přecházejí z jednoho do druhého, na vydechnutí není čas, adrenalinovou jízdu posléze vyostří thrashové riffy v kusech „Fragments“, „Llygaid Gwyrdd“, ale také v položkách „Chalk And Flint“ a „Trapped“, ve kterých se dočkáme ojedinělého zpomalení. Což je velmi vítaný prvek, neboť jednotlivé skladby i přes rozumnou minutáž postupně přece jenom začnou splývat, poslech je proto lepší aplikovat po menších, o to však energicky intenzivněji přenositelných dávkách.
7/10
YouTube ukázka - Along The Dew
ALKOL - Beeried Alive (EP)
Název kapely Alkol a titul nahrávky „Beeried Alive“? Tady je evidentní, že musí jít o crossover nejprůzračnějšího zrna. Italové na debutovém EP rozjíždějí staromilskou hudební párty ala D.R.I., což je možné povědět bez sebemenšího zardění, protože smečka Alkol nemá k největším žánrovým legendám vůbec daleko. Tak kvalitní – a zaplaťpánbůh skvěle ozvučený – crossover thrash si nechám líbit, a to rovnou několikrát za sebou, neboť tenhle kraťas má pouhých dvanáct minut. Italové jsou nicméně i na tak malé ploše schopni nabídnout přehlídku mimořádně lahodných riffů, které s rytmickou podporou i stylově přesným zpěvem znamenají prvotřídní metalový zážitek. Intro „Heere´s Johnny“ takovou atraktivní náloží přímo graduje, aby navazující flák „Drink Up!“ rozjetou show potvrdil strhující crossovou nadílkou. Ani „Discrimination“ a „Final Infliction“ nepadnou pod vysoce nastavenou jakostní laťku, při porovnání se zbylými skladbami se ale přece jenom krčí malinko v pozadí, neboť závěrečná dvojice „The Hunter“ a „Losing Control“ už zase vibruje kromobyčejně nakažlivou energií (přestože druhý jmenovaný song si vypůjčil riffovou inspiraci z metallicovského hitu "Battery"), kterou by Italům mohla většina thrashmetalových kolegů jenom závidět. Víc není co dodat, končím se psaním a jdu se nechat již poněkolikáté „zpivnit zaživa“.
8/10
YouTube ukázka - celé EP
|
