Ústřední duo ruské power metalové kapely Concordea kytaristka Daria Piankova a klávesák Aleksej Turetskov zřejmě nemá příliš velkou potřebu hledat další stálé parťáky. Už před třemi lety, když vydali krátkometrážní album „Before The Sunrise“, jim u mikrofonu vypomáhal Andrea Bicego z 4th Dimension a na letošní albové prvotině „Over Wide Spaces“ už jsou stálými členy kapely pouze oba zmínění protagonisté a jejich aktuální spoluhráči, zpěvák Filippo Tezza a basák Ilya Reyngrad jsou v pozici hostů.
Zhruba na ten základ, kterým se kapela prezentovala na „Before The Sunrise“, se nyní snaží navázat, nicméně těch změn, které s aktuálním albem přichází, není zrovna málo. Tou nejhmatatelnější je změna u mikrofonu, byť na poměrně jemný projev Fillipa Tezzy si je potřeba chvíli zvykat, rozhodně to jde snáz, než na nervní zpěv páně Bicega. Nejen díky němu je však „Over Wide Spaces“ uhlazenějším a zároveň přístupnějším albem. K tomu přispívá i daleko čistší a přehlednější zvuk i fakt, že klávesové plochy (díky kterým se Concordea odvolává na svou koketerii s progresivním metalem) jsou uspořádanější a harmoničtější. Všechny tyhle elementy v součtu znamenají, že aktuální album je jednoduše řečeno libozvučnější - i když to v drážkách alba občas docela energicky probublává a dějově košatí, finální pocit, se kterým je potřeba se vyrovnat, je ten, že power metal Concordei patří do rodiny těch hodných, kteří spíš, než že by chtěli něco agresivně urvat, vsadí spíš na melodie a hračičkovství. Tento dojem pak umocní i využití harfy, piána, akustické kytary, či smyčců a z toho sem tam šířící se romantika, kterou Concordea nešetří ani v textech.
Dva protipóly, dostatečně prezentující možnosti kapely lze hledat ve vrcholně romantické baladě „Portrait“, která jednak využívá všechny zmíněné „uvolňující“ prvky, jednak se velice smyslně mazlí s atmosférou a melodií a Tezzův hlas, lehce si stoupající na špičky, do této nálady zapadá naprosto přirozeně. A o tom, že Concordea umí i bez problémů (tedy pochopitelně za bohatého využití kláves) zahrozit s akčně pulsující rytmikou a dynamickou kooperací hlasů - kde kontrast, mezi čistým a za všech okolností hodným a čistým Tezzou (tomu chlapovi to velmi dobře zpívá, o tom není sporu, jen prostě agresivnější tón z něj asi nevyrazíte) a hrubými oponenty je silně adrenalinový – skvěle vypovídá vypalovačka „Rejected And Avowed“. K ostatním skladbám lze říci, že žádná z nich nenudí, ve všech Concordea šikovně zachází s melodiemi, jejichž příznivci si plně přijdou na své, zdůraznit lze především akční a zpěvná „Confession Of My Pride“, ve kterých se kytara vyrovná jinak dominantním klávesám a dojde i na chytlavé proplétání hlasů, nebo obojaká „When They Want You… To Die“, která je jakýmsi charakteristickým dilematem, zda vsadit na akci nebo atmosféru.
Ostatně mrkněte na obálku desky, která je naprosto odpovídajícím obrazem alba – barevné, atmosférické, pocitové, dramatické, se špetkou tajemna. Odvolávání se kapely na podobnost se Sonatou Arcticou, Rhapsody, Vision Divine a Highlord bych bral trošku s rezervou (byť od každého hudební kousek se určitě najde, nejvýrazněji asi od třetích jmenovaných), to však nic nemění na tom, že „Over Wide Spaces“ se systematickým vstřebáváním roste do velmi sympatické nahrávky.
|
