Přáli jste si někdy být nesmrtelní? Zamysleli jste se, co by to všechno znamenalo? Tyhle otázky asi vrtaly v hlavách českobudějovických Desire For Sorrow a tak vznikla deska „Visions“. Jedná se o druhý řadový počin této mladé kapely a chlapi si troufli rovnou na koncepční album. Příběh o lidském triumfu nad smrtelností je zasazen do cyberpunkové budoucnosti, což reflektuje velmi pěkně zpracovaný obal desky a člověk by si až přál, aby vznikl celý komiks s tímto příběhem. Desire For Sorrow se už ve svých počátcích shlédli v atmosférickém pojetí black metalu a aktuáílní novinka v tomto směru pokračuje, přibylo především symfoničnosti, díky které se hudba stává soundtrackem k vyprávěnému příběhu.
Po krátkém intru „Cold Cell“ přichází otvírák v podobě „Ressurection“. Thrashující kytary, důrazná rytmika a extrémní vokál postaví na nohy i mrtvého. Velmi výrazné jsou rovněž klávesy, které jsou nedílnou součástí hudby Desire Of Sorrow. Nechybí blast beaty a změny temp, okořeněné velmi povedenými kytarovými melodiemi. Díky vokálu a symfoničnosti kapela připomíná tvorbu britských Cradle Of Filth. Není tak temná, spíš více „důrazná“. Míří více na údernost skladeb, přesto je tu velký prostor i pro melodie.
„Take The World“ zaujme především prostřední symfonickou částí a velmi silným riffem. Jinak jde ve šlépějích první skladby. Tedy příjemně poslouchatelný melodický black metal. V některých chvílích, zejména tam, kde jsou více slyšet klávesy, se Desire For Sorrow blíží k výrazu Minority Sound.
I další písně jsou na tom velmi podobně. Styl desky je jasně dán a kapela neuhýbá ani o píď, sem tam přitopí pod kotlem, jindy zvolní. Za nejpovedenější kousek bych označil „Army Of Dying“ - mohutné změny temp, skvělé kytary, orchestrace, variabilita a to vše je dohromady pořádný nářez. Kdyby takhle dynamické byly všechny skladby, byla by to paráda. Bohužel i přes veškerou snahu se některé písně na desce prostě slévají v jednu a místo, abyste si dokázali vzpomenout na nějakou určitou z nich, utkví v paměti spíš jen některé jednotlivé momenty. Přitom samotný poslech je příjemný a hudba Desire For Sorrow leze do uší sama. Druhou polovinu desky osvěží instrumentální symfonická skladba „Last Chapter“, jež alespoň na chvilku nechá posluchače odpočinout od zběsilého metalu. Závěr alba a celého příběhu se už ale opět vrátí do zajetých kolejí. Hudba Desire For Sorrow má sílu a především kytaristé se činí. Je radost poslouchat, jak riffují či se mazlí s melodiemi. Problém můžou mít někteří posluchači se zpěvákem Zikym. Ten křepčí o sto šest a oproti minulosti se rozhodně zlepšil, ale někdy je jeho projev náročně vstřebatelný.
„Visions“ je koncepční deska, která má hlavu a patu. Poslouchá se velmi příjemně a je slyšet, že na ní kapela poctivě makala. Už to samo o sobě je dobré vysvědčení. I přesto mi ale v hlavě příliš momentů nezůstalo a album mi k srdci kdovíjak nepřirostlo. Desire For Sorrow mají velký potenciál, který, když bude nadále rozvíjet, můžeme se dočkat opravdu velkých věcí.
|
