Na Tommyho Victora a tím vlastně i na celé Prong byl vždycky spoleh. I když v novém miléniu už neplní roli novátorů, kteří v dobách největšího rozpuku thrashe začali na klasické postupy tohoto žánru roubovat hardcorové motivy, které zhusta kořenili elektronikou, jejich novodobá alba stále mají sílu a zejména loňská nahrávka „X (No Absolutes)“ je právem považována za jedna z těch stěžejnějších, které metalová scéna toho daného roku poskytne. Victor se navíc zbavil svazujícího angažmá v Ministry, kde už kvůli vleklým sporům s Alem Jourgensenem umělecky hodně živořil a jeho hraní s Glennem Danzigem rozhodně pro workoholika Victorova typu není práce na plný úvazek.
Prong současnosti, to je takřka co rok, to deska. Dobře, „Songs From The Black Hole“ nebyla úplně řadová nahrávka, když se jednalo o sbírku coververzí, ale za posledních pět let (tedy od zmíněného odchodu z Ministry) si Prong připsali do diskografie hned pět položek. Úctyhodné číslo, navíc, když se pokaždé jednalo o výborné dílo a desky jako „Ruining Lives“ a minulá „X (No Absolutes)“ ukazovaly, že kapela je v podobné síle jako v dobách jejich největších šlágrů „The Cleasing“ a „Rude Awakening“. Proto se ani náhodou nečekalo, že by novinka „Zero Days“ byla propadák. Není, ale jako by začínala ukazovat, že vražedné tempo, které Prong od roku 2012 nasadili, přece jen nebude to pravé ořechové.
Tommy Victor předesílal, že novinka bude oproti minulým deskám spíše přímočařejší. Dalo by se tedy říct punkovější. Principál rovněž podotýkal, že se na posledních albech zamotali spíše do progresivnějších postupů, ale o těch Prong nikdy moc nebyli. Možná z toho důvodu má „Zero Days“ (ten název je tedy příznačný) znamenat návrat k samotným kořenům kapely. Tedy ne doslova k raným deskách „Force Fed“ a „Beg To Differ“, které dnes už působí trochu pravěkým dojmem, ale spíše k podstatě Prong. Tedy ke kapele, která míchala thrash metal s hardcorem a punkem. To ukazuje hned rychlý vpád do desky v podobě „However It May End“, která odhaluje až na kost samotnou strukturu skladby, místy připomínající Sepulturu z období „Arise“.
Kapela oproti předchozím deskám přeřazuje vyšší rychlostí stupeň, ovšem v tomto případě je to spíše na škodu věci, protože docela obyčejné punkové nátěry (tři minuty a dost!) „Forced Into Tolerance“, „Operation Of The Moral Law“ nebo titulní „Zero Days“ by možná slušely řadě hardcorových klubovek z New Yorku, ovšem po Prong by posluchač chtěl přece jen něco více. Zajímavá místa na albu samozřejmě jsou a ukrývají se pod názvy „Divide And Conquer“, „Blood Out Of Stone“, „Rullers Of The Collective“ a především „The Whispers“ (což je jednoznačně nejlepší věc desky), ze kterých opět sálá skladatelský génius páně Victora. Avšak v porovnání s minulými deskami se jedná spíše o méně takto zábavných a vzrušujících míst.
Na odpis ale „Zero Days“ rozhodně není. Ve své podstatě je to deska dobrá, ovšem není už výjimečná jako byla třeba ta minulá. Silných motivů je tentokrát mnohem méně a proto i výsledná známka působí spíše jako zdvižení varovného prstu, že by se mohlo jednat o začátek celkového úpadku. V porovnání s řadou jiných kapel by sice mohlo být hodnocení vyšší (zhruba o bod), ovšem v porovnání se sebou samými si letošní Prong lepší známku nezaslouží.
|
