Už při letmém poslechu diskografie této newyorské kapely je jasné, proč The Erotics zůstali od dob svého vzniku v polovině devadesátých let v totálním undergroundu. Tahle parta netvořila až tak špatnou, stylově ohraničenou hudbu, když se prezentovala ostrým rock n`rollem zaměřeným na ulici, který je řádně poučený punkem a garážovým rockem. Jenže The Erotics kromě pověstného štěstí chyběla ještě pořádná dávka talentu. Jistě, najde se v jejich sbírce alb několik kousků, které ambice na to stát se aspoň slušnými standardy žánru přece jen mají (v tomto případě se sluší zmínit například album „All That Glitters Is Dead“), ovšem celkově to žádná sláva nebyla.
A žádná sláva to není ani v současnosti. V případě novinky „United We Can`t Stand“ se sice neopakuje model ostudného počinu „Boulevard Of Chocking Scream“, ovšem nic převratného od tohoto alba také nečekejte. Soudě podle facebookových stránek kapela nějaké fanoušky přece jen má a naživo to nemusí být zrovna úplně nejhorší průměr a právě této hrstce věrných je tahle deska určená.
„United We Can`t Stand“ přináší osm, ve své podstatě obyčejných rock n`rollových skladeb, které čerpají z klasického hair metalu špinavějšího ražení, jakým se prezentovali například L.A. Guns, Faster Pussycat, Sea Hags či Cats In Boots (kvalit těchto kapel The Erotics pochopitelně nedosahují) a ze kterých je cítit i ovlivnění tvrdší hudbou. Nedá se přímo mluvit třeba o old school hardcorových vlivech, ale The Erotics možná tímto směrem také pošilhávají. Vždyť jsou, přece jen, z New Yorku…
Skladba, která by šla vypíchnout, se na této desce hledá docela těžko. Není na ní žádná, která by vyloženě zaujala, ale ani taková, která by představovala naprostý průser. Ono je totiž hned od úvodní „Steroid And Cocaine“ (bože, to je název…) jasno, jak ta deska bude znít. Skladbu žene dopředu slušný, i když nikterak originální riff. Frontman Mike Trash také hned ukazuje, že v jeho projevu k žádnému posunu nedošlo a jeho spíše vypravěčský styl, kdy jakoby naoko hejskovsky frázuje, nezaujatého posluchače také nemůže úplně oslovit. Ani refrén netáhne, tak jak by měl, takže posluchači zbývá už jen energie. Té naštěstí The Erotics mají opravdu dostatek a právě tím kapela leckde dokáže i zaujmout.
Někde (bůhvíkde) se psalo, že tahle kapela si za léta svého hraní vysloužila nálepku slabší Steel Panther. To už samo o sobě není vůbec lichotivé a spíše to zavání pěkným průserem. Ten se sice nekoná a proto pořád lepší, když jsou tihle bráni jako „horší Steel Panther“, než aby se jim přezdívalo třeba „lepší Morčata na útěku“.
|
