Byl Steven Tyler na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let těžce despotickým vládcem Aerosmith nebo jen vyfetovaným šílencem, který ničil život svůj i lidí ve svém okolí? Nejprve vyhodil z kapely své toxické dvojče, Joea Perryho, který za sebou bouchl dveřmi uprostřed nahrávání desky „Night In The Ruts“. Místo něho přišel mladík Jimmy Crespo, ovšem většinu sólových partů převzal Brad Whitford. Netrvalo dlouho a i ten už měl Tylerova nevyzpytatelného chování plné zuby a na konci roku 1980 se pakoval ze sestavy kapely i on. Zatím Perry si založil svůj The Joe Perry Project (tři slušné, ovšem nijak oslnivé desky), Whitford spojil své síly s bývalým zpěvákem od Teda Nugenta Derekem St. Holmesem a výsledkem byla příjemná deska z léta 1981, na níž oba pánové navázali znovu až loni.
Samotní Aerosmith byli ztrátou i druhého kmenového kytaristy doslova paralyzovaní. Tylera už doháněly jeho vlastní noční můry a jak sám přiznává, v té době měl z drog už mozek úplně na kaši. Bylo ale nutné konat, protože závazky vůči nahrávácí společnosti zde byly stále a navíc samotnému principálovi už začaly povážlivě docházet peníze. Když dnes vzpomíná na tu dobu, mluví o autech, bazénech, obřích domech, které ale nakonec neměl, protože všechny peníze nakonec skončily v jeho nose.
Při hledání starého autorského potenciálu chtěl vytvořit znovu takový tandem, jaký byl v sedmdesátých letech s Joem Perrym a proto se pustil do psaní nového materiálu zejména s novicem Jimmym Crespem. Ten je nakonec podepsaný pod sedmi skladbami z celkových deseti, dvě jsou dílem samotného Tylera a jedna coververzí hitu z padesátých let „Cry For A River“. Crespo také na album nahrál všechny kytary, protože nástupce Brada Whitforda, Rick Dufay, se objevil až ve chvíli, kdy už deska byla hotová, ačkoliv všude je uváděn jako regulérní hráč. Dá se tedy mluvit spíše o Crespově projektu? To ne, Tylerův otisk je na „Rock In A Hard Place“ stále dost silný, ovšem nutné je si přiznat, že zpěvák se nenacházel v nejlepší skladatelské kondici. Dílem jeho samotného je pouze psychedelické halucinogenní intro „Prelude To Joanie“ a závěrečná „Push Comes To Shove“, jedna z nejhorších skladeb Aerosmith vůbec. V ostatních převládá spíše Crespův vliv, což by sice nemuselo být na škodu, ale vzorec úspěchu Aerosmith je tím pádem v tahu.
„Rock In A Hard Place“ má velice silný úvod, trojice skloadeb „Jailbait“, „Lightning Strikes“ a „Bitch`s Brew“, představuje standard, na který byli fanoušci kapely zvyklí. Aerosmith jsou na této desce ale méně hitoví než kdy předtím a zmíněné tři skladby spíše jen udržují kapelu při životě, než aby směřovaly k novým cílům. Jedná se však skutečně o nejlepší část desky, k níž lze ještě bez uzardění zařadit výše zmíněnou coververzi Arthura Hamiltona „Cry For A River“, kde Tyler podává výborný emocionální výkon.
Ovšem zbytek desky, zejména její druhá polovina, tone už v bažinách průměrnosti. „Joanie`s Butterfly“ (uvozená intrem „Prelude To Joanie“) by mohla být slušným kouskem, ovšem stojí někde na půli cesty, jako kdyby jí kapela už nedokázala dotáhnout do konce. Titulní „Rock In A Hard Place (Cheshire Cat)“ a „Jig Is Up“ jsou rovněž kousky, které by na předchozích deskách byly absolutně nezajímavé, ale tady je člověk vezme na milost v porovnání s „Bolivian Ragamuffin“ a „Push Comes To Shove“, kde se Aerosmith dotýkají už pomyslného dna.
Ihned po vydání „Rock In A Hard Place“ kritici desku trhali na kusy. Dnes je jasně znát, že tak špatná, jak jí tehdejší média prezentovala, určitě není, ale tehdy prostě bylo špatně úplně všechno. Tyler byl u novinářů a fanoušků už takřka v nemilosti, protože svými excesy Aerosmith de facto zničil a ani jednoho z kytaristů – Crespa a Dufaye – veřejnost jako plnohodnotnou náhradu za Perryho a Whitforda nepřijala. Přesto s nimi Aerosmith vyjeli na turné. „To turné byla katastrofa,“ tvrdil Tyler, „skončil jsem na detoxu v Hazeldenu. Čtyři noci zkurvenýho detoxu. Ty bláho, v roce 1983 jsem neměl vůbec peníze, ani budoucnost. Vyjma propadu na ještě hlubší dno. Slyšel jsem hlasy ze záhrobí: „Sorry kámo, ale ty už sis svou árii odzpíval!“…
|
