DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...

RAGE - Afterlifelines
...Rage bez orchestru: 1. Secrets in a Weird...

ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




AEROSMITH - Done With Mirrors

„Vzpomínám, jak jsem se uprostřed toho svýho blouznivýho období dozvěděl od Alice Coopera, že s ním bude hrát Joe Perry na kytaru,“ říká Steven Tyler. „Vyrazilo mi to dech: „Cože? Děláš si srandu!“ Můj brácha, moje spřízněná duše… Tak strašně mě to nasralo, že jsem okamžitě Joeovi zavolal a natrvdo se ho zeptal: „Chceš se dát ke kapele Alice Coopera? Fakt myslíš vážně, že budeš teď, do prdele, jeho kytarista?“ A on na to: „Jo!“ Jako debil. Tak povídám: „Co to, do prdele, je? To je ta největší kravina, co jsem kdy v životě slyšel. Zabrzdi na chvilku, zlý časy už se přehnaly. Proč se nevrátíš zpátky do Aerosmith?“

Nakonec se do celé situace vložil manažer Dave Krebs a v roce 1984 už palcové titulky hlásily, že Aerosmith jsou zpět ve své původní sestavě. Vrátil se Perry a nakonec se vrátil i Brad Whitford. Půda byla připravena pro velký comeback. Ten ale stále brzdily drogové problémy, protože jak Tyler, tak Perry se stále se svými démony nevyrovnali. Tak jakýpak konec zlých časů… Ty pokračovaly dál, přestože se brzy věci měly změnit k lepšímu. 22. června 1984 pak odstartovalo turné nazvané „Back In The Saddle Tour“, které mělo ukázal, že kapela je opět zpátky a pořádně silná. I když ještě její členové nebyli úplně v nejlepší formě, začínalo se přece jen blýskat na časy.

Navíc měla kapela v kapse novou vydavatelskou smlouvu s labelem Geffen (Columbia byla jistě pro „Rock In A Hard Place“ moc ráda, že se jich zbavila) a v zádech producenta Teda Templemana, který byl zodpovědný za úspěch Van Halen. I klima v rockové hudbě bylo pro Aerosmith v té době hodně příznivé. Scénu totiž ovládaly kapely jako Mötley Crüe, Quiet Riot, Ratt nebo Twisted Sister, kteří svorně všichni do jednoho označovali Aerosmith jako ty, kteří byli vždy jejich největší vzory. Očekával se tedy comeback jako hrom. Ovšem k tomu nedošlo…

A to z jediného prostého důvodu. Ač je deska „Done With Mirrors“ v porovnání s chaotickou „Rock In A Hard Place“ kvalitnější a více podařenou nahrávkou, neměla žádný hitový singl, od kterého by se Aerosmith mohli odpíchnout a svůj comeback tak zpečetit. Nejdřív se vsadilo na úvodní věc „Let The Music Do The Talking“, což byla stará věc Joea Perryho, kterou hrával už v roce 1980 se svým The Joe Perry Project a to bylo prostě špatně. Přestože tahle skladba je bezpochyby kvalitní, kritéria roku 1985 nesla úplně jiná měřítka a „Let The Music Do The Talking“ už působila poněkud zastarale a omšele. Album tak bylo odepsáno už před svým vydáním.

Co na tom, že má množství dobrých skladeb, když v té době nutný popmetalový esprit mu chyběl. Aerosmith místo toho vsadili spíše na tvrdé bluesrockové vyznění, které sice desce nakonec docela sluší, ovšem ke kýženému velkému comebacku moc nepomohlo. Když odhlédneme od tohoto aspektu, zjistíme, že „Done With Mirrors“ má několik záchytných bodů, které se sice neobjeví při prvním poslechu, ale záhy začnou na povrch přece jen vystupovat, Jedná se především o tvrdší věci „Gypsy Boots“, „Shela“ nebo skoro až euforická práce celé kapely „The Hop“. Celkově zase trochu zklamaly vydané singly. Ať už to byla „Let The Music Do The Talking“, „My Fist Your Face“ nebo závěrečný Tylerův výlet až někam k hájemství Alice Coopera (že by mu v té době tak ležel v žaludku?) „The Darkness“, ovšem nejednalo se o žádné velký výkyvy jako v případě minulého alba. Proto se o „Done With Mirrors“ dá mluvit jako o vyrovnané desce, která nemá vyloženě slabých, ovšem ani přímo silných míst. Je to slušná, ale až moc nenápadná kolekce, které sice nechybí energie původních Aerosmith, nicméně magické spojení pěti znovushledaných muzikantů zde ještě tak úplně neproběhlo.

Čemu ale zvonil konec, byla drogová závislost členů kapely. Management totiž na ní svaloval vinu za to, že „Done With Mirrors“ byla nakonec neúspěšnou deskou a především Tylera hnal rychle na léčení. „Přestávalo se mi líbit, jaký to vzalo vývoj,“ tvrdil zpěvák, „toho koksu bylo už fakt příliš a taky heroinu. To jsem věděl, že pokud rychle něco neudělám, bude to konečná.“ Tortura v léčebně přece jen měla svůj účinek. Po ní totiž začala nejslavnější éra této kapely.

Jan Skala             


www.aerosmith.com

YouTube ukázka – Let The Music Do The Talking

Seznam skladeb:
1. Let The Music Do The Talking
2. My Fist Your Face
3. Shame On You
4. The Reason A Dog
5. Shela
6. Gypsy Boots
7. She`s on Fire
8. The Hop
9. Darkness

Sestava:
Steven Tyler - zpěv, harmonika
Joe Perry - kytara
Brad Whitford - kytara
Tom Hamilton - baskytara
Joey Kramer - bicí

Rok vydání: 1985
Čas: 35:44
Label: Geffen
Země: USA
Žánr: hard rock/rhythm n`blues

Diskografie:
1973 - Aerosmith
1974 - Get Your Wings
1975 - Toys In The Attic
1976 - Rocks
1977 - Draw The Line
1979 - Night In The Ruts
1982 - Rock In A Hard Place
1985 - Done With Mirrors
1987 - Permanent Vacation
1989 - Pump
1993 - Get A Grip
1997 - Nine Lives
2001 - Just Push Play
2004 - Honkin` On Bobo
2012 - Music From Another Dimension!

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 09.11.2017
Přečteno: 3347x




počet příspěvků: 2

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Dneska si to už...10. 11. 2017 9:51 Pepsi Stone
Nechci být...9. 11. 2017 15:31 JonathanGray


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09096 sekund.