Do doby konce osmdesátých let zapadli Aerosmith naprosto perfektně. Nebyli ještě tak staří, aby je tehdejší mladé publikum bralo jako dinosaury, měli zkušenosti a na „Permanent Vacation“ dokázali svůj sound přizpůsobit době, což jim vyneslo zasloužený úspěch. Tyler byl naprosto ideální frontman a mohl být klidně řazen mezi tehdejší idoly teenagerů, o více než deset let mladší borce jako Vince Neil (Mötley Crüe), Axl Rose (Guns N`Roses) nebo Bret Michaels (Poison) a Joe Perry svým lascivním stylem lehce zapadl mezi tehdejší kytarové hrdiny. Kapele také začalo přát MTV. Když klipy z alb „Rock In A Hard Place“ a „Done With Mirrors“ okázale ignorovalo, „Rag Doll“, „Dude (Looks Like A Lady)“ a „Angel“ se na dlouhou dobu chytili v každodenní rotaci. Ještě před pár lety totálně odepsaná kapela, jejíž členové už byli jednou nohou v hrobě, je najednou jako politá živou vodou. Opět na vrcholu.
Jak později sami muzikanti přiznávali, deska „Pump“ se jim tvořila lehce. Kapela byla naprosto čistá a soustředěná na práci čtyřiadvacet hodin denně. Povzbuzená úspěchem alba „Permanent Vacation“ a následným nekonečným turné se rozhodla neměnit obsazení, které se tak vyplatilo a proto na producentské stoličce zase usedl Bruce Fairbairn a ke spolupráci byl opět přizván jak Desmond Child, tak i spolupracovník Bryana Adamse Jim Vallance. „Deska vznikala na turné k „Permanent Vacation,“ poznamenal tehdy Joe Perry, „tvořilo se nám dobře, když nás od toho nezdržovaly drogy, špatný děvky a všechny ty věci, co k tomu patří.“
Protože Aerosmith těžili ze své znovuzískané popularity maximum a „Permanent Vacation“ propagovali živě ještě v roce 1989 (i po skončení „Permanent Vacation Tour“), protáhlo se nahrávání „Pump“ na celou první polovinu tohoto roku. Detailní práce se ale vyplatila a „Pump“ tak představuje ještě dotaženějšího sourozence „Permanent Vacation“, kde se opět sázelo především na to, aby deska zněla (na svou dobu) moderně a byla hodně přístupná mládeži. A samozřejmě se sázelo také na hity. Těch „Pump“ obsahuje dlouhou řadu a hned první vydaný, „Love In An Elevator“, okamžitě vylétl k vrcholkům hitparád a zajistil tak albu publicitu ještě dřív, než vyšlo.
„Love In An Elevator“ se stalo hitem léta 1989, které bylo na podobně úspěšné skladby hodně plodné a už z něho bylo poznat, že kapela je na samém vrcholu tvůrčích sil. Navíc skladba do sebe absorbovala vlivy tehdy tolik populárního hair metalu, když její refrén doslova explodoval ve stadionovém duchu. Tento trend pak potvrdila i celá deska. Od úvodní, zběsilé „Young Lust“ je „Pump“ výtečná jízda, kde se doslova Tyler s Perrym derou o každou vteřinu pozornosti a jejich výkony jsou takřka uchvacující. Aerosmith posluchače nenechají vydechnout a servírují jeden výborný kus za druhým, přičemž samozřejmě největší pozornost vzbudila čtveřice singlů „Love In An Elevator“, „Janie`s Got A Gun“, „The Other Side“ a baladická „What It Takes“. Přestože se jedná o skladby nejznámější, ostatní se jim v kvalitě také vyrovnávají. Oproti „Permanent Vacation“ neobsahuje „Pump“ žádné slabé místo a za pozornost rozhodně stojí i mediálně neprotěžované „My Girl“, „F.I.N.E.“ nebo parádní kousek z dílny Brada Whitforda „Hoodoo/Voodoo Medicine Man“. Aerosmith přála i odborná veřejnost. Ruku v ruce s tím, jak polobalada „Janie`s Got A Gun“ stoupala hitparádami, přišla pro tuto skladbu nominace na Grammy, kterou nakonec Aerosmith proměnili ve výhru.
„Pump“ tak definitivně potvrdila pozici kapely, když se stala druhým nejprodávanějším albem kapely ve Spojených státech (za „Toys In The Attic“) a nakonec Aerosmith dovedlo na koncertní turné i do Evropy, které se drtivou většinu své dosavadní kariéry vyhýbali. Vše se zdálo být v pořádku. Steven Tyler pohostinsky hostoval na desce „Trash“ od Alice Coopera, která jej vrátila zpět mezi rockovou smetánku, společně s Joem Perrym si zahráli po boku svých chráněnců Guns N`Roses, ale uvnitř se mezi ním a kapelou začaly opět objevovat problémy. Byl zapotřebí kratší oddych. Před dalším pořádným zápřahem.
|
