Když Hinder před dvěma lety vydali desku „When The Smoke Clears“, nevypadalo to s nimi zrovna růžově. Na desce se poprvé představil nový zpěvák Marshall Dutton, který ale proti svému předchůdci Adamu Winklerovi působil nejistě a jeho projev rozhodně nebyl devizou kapely. Navíc Hinder na desce směřovali někam mezi horší desky Papa Roach a jakýsi podivný pop rock ve stylu pomalých věcí od Nickelback. Tedy kombinace možná přitažlivá pro mladé fanoušky z amerického Zapadákova, ovšem našince taková věc spíš musí odpudit. „When The Smoke Clears“ také žádnou díru do světa neudělala, mezi fanoušky bude rozhodně zaujímat jednu z posledních příček v diskografii souboru a navíc se z ní stala suverénně nejméně úspěšná nahrávka této party z americké Oklahomy.
Na novince, kterou Hinder ohlásili začátkem jara pod názvem „The Reign“, bylo tedy třeba pořádně zapracovat, protože další nepovedená deska by už kapele asi hodně zkomplikovala život. Nejvíce práce odvedl kupodivu zpěvák Dutton. Na „The Reign“ ze sebe dokázal vymačkat slušný výkon, kterým dává zapomenout na minulou desku a tehdejší neslaný nemastný projev. Na novince je už pevný v kramflecích, je znát, že skladby mu sedí lépe než na minulé desce a přestože se nejedná o bůhvíjak objevné nebo skvělé album, v případě Hinder v současné době stačí, že se jejich deska dá příjemně poslouchat a že se s ní kapela odrazila ode dna.
Částečně se jedná o návrat k sedm let staré „All American Nightmare“, což už mohl naznačit v dubnu vydaný singl „Remember Me“. Modernější výraz kapely, libující si v post-grungové atmosféře sice nezmizel, ale v pilotním singlu ustupoval do pozadí a bylo znát, že Hinder se přece jen více budou na novince hlásit k tradičnímu rocku. Přestože úvod desky tomu neodpovídá a skladby „Burn It Down“ a „King Of The Letdown“ znovu jako kdyby jely v kolejích minulého alba, nejpozději od kytarové „Too Late“ jako kdyby hrála úplně vyměněná kapela.
Hinder zde přehodí výhybku a rázem se z nich stávají ležérní plážoví playboyové z Kalifornie, jejich hudba zní mnohem pozitivněji, uvolněněji a znovu se na povrch dere schopnost kapely napsat funkční, dobře poslouchatelnou skladbu. A „Too Late“ není jediná. Nejvíce bodů sklízí skladby, které se nachází uprostřed celé desky, „Another Way Out“, „Making It Hard“ a „Drink You Away“ lze považovat za jednoznačně nejlepší kousky desky. Ty tu jsou jako protiváha ke zmíněným věcem ze začátku alba a zbytečně namachrované „Play To Win“, jenž představuje stylový výpad až někam k nu-metalovým riffům, což je poloha, která prostě Hinder nikdy neslušela a jak je vidět, ani slušet nebude.
Krize tedy zažehnána? Zdá se, že alespoň částečně ano. „The Reign“ má ale nevýhodu v tom, že se jedná o nevyvážené album, které je navíc stylově roztříštěné. Nemá celistvou tvář, ovšem náznak toho, kam by se věci mohly v budoucnu posouvat dál, tu přece jen je. Lámat hůl na touhle pěticí proto ještě není třeba.
|
