Platí-li rčení „konec dobrý, všechno dobré“, může platit i negace „konec špatný, všechno špatně?“ A co teprve, když se ke špatnému konci přidá i mizerný začátek? Není úplně fér začínat elaborát o krátkometrážní prvotině středočechů Atheist`sFaith „Sen“ takhle negativně, nicméně naprosto necharismaticky a bezpohlavně podané jalové intro, zoufale žadonící alespoň o špetičku dramatičnosti, aby mohlo dostát své funkci vtahování posluchače do děje, i finální bonusová blbinka, dokumentující rozpoložení kapely ve studiu, jsou docela rána mezi oči. Nicméně zmínka na stránkách kapely hovoří o šesti nahraných písních, tak to berme tak, že váha tohoto alba přece jen leží někde jinde.
Ovšem ani šestice skladeb to nebude mít v dnešní době zrovna nejjednodušší. Skutečnost, že míří kamsi do osmdesátých let, by sama o sobě toho nemusela být příčinou, závažnější už bude kombinace faktů, že se do tohoto období občas důkladně míchá příchuť tehdejší tuzemské zábavy, melodické nápady nejsou kdovíjak zásadní, aby dokázaly strhnout a celkové provedení je takové opatrně obyčejné. Vsadit bych si troufl na úvodní přímočaře šlapající a v refrénu solidně vygradovaný bigbítek „No Faith“, který má šťávu, riffovou lehkost a zpěv Míši Jakerlové má v sobě hodně slušnou kapku jedu (podivně působí jen prapodivně štěkaný a uměle drsný titulního slogan), či na „Strach nám sílu dává“, která v sobě má poměrně vydařenou dramatičnost (byť úvodní kytarová melodie to celé zlehčuje a silně směřuje kamsi na Valašsko), melodičnost i chytlavost. Na druhou stranu, tím, že Atheist`sFaith zařadí těžkopádnou, stereotypní a nudnou „Hudbu přítomnou“, kde jako by nechtěli vyloženě hrát na první signální, snaží se o jakousi hutnost, ale přitom zjevně z toho nemůžou ven, či na nenáročnou pomalou zábavovku „Zoufalé tváře“, tlačí sami sebe do šedivého davu průměru, který umocní i nijak výrazný zvuk a texty, jež sice padají zpěvačce snadno do úst (což nebývá v češtině zrovna pravidlo), nicméně narazit na takový, který nějakým neotřelým způsobem hudbu Atheist`sFaith oživí, se nedaří.
Dát nějakou jasnou odpověď na otázku, zda se Atheist`sFaith mohou někdy dopracovat k tomu, aby se o nich alespoň v rámci tuzemské scény mluvilo hlasitěji, je v podstatě nemožné. Ze „Snu“ by šlo vydolovat optimistický a nadějný singl, stejně jako bylo možné vytáhnout z něj takový, který by ambice kapely dost brutálně nakopal. Nejen prostým matematickým průměrem, ale i celkovým pocitem z desky lze konstatovat, že „Sen“ je pohodově obyčejné a i v rámci domácí scény průměrné album.
|
