A tak Popelka dostala další přepychovou kytici růží. A nejen Popelka… Němečtí The New Roses mají trochu smůlu v tom, že dějiny zaoceánského hard rocku jsou tak nesmírně bohaté, že možností, aby se dalo říct, že na tomto parketu znějí originálně, se moc nenabízí. A i když jejich aktuální kolekce čítá včetně bonusů (této nálepky mohly být všechny položky klidně zbaveny) čtrnáct velmi povedených položek, prakticky v každé z nich se můžeme dohadovat o tom, koho může ten který riff, melodie, postup či nálada připomínat. Svým způsobem The New Roses narazili i na fakt, že jejich loňské album „Dead Man`s Road“ bylo také nejen hodně vydařené, ale hlavně (v rámci stylu) hodně rozmanité, takže jejich aktuální počin „One More For The Road“ může už jen navazovat bez nějakého zásadního překvapení na předchozí cestu (ostatně v tomto světle je titul alba zvolen naprosto skvěle).
Není podstatné, jestli při poslechu „One More For The Road“ budou vzduchem létat pojmy jako Cinderella (není náhoda, že ji stejně jako minule zmiňuji na prvním místě), Little Caesar, Tyketto, David Lee Roth, Tesla, Bon Jovi, … nemá cenu vytvářet sáhodlouhý seznam hrdinů hard rockové scény, jejichž příchutě lze v tvorbě The New Roses najít, důležité je, že The New Roses se všemi těmito vlivy zacházejí s takovou jiskrou a lehkostí, že i jejich třetí album je velice svěží a snadno návykové. A stejně jako minule je třeba zdůraznit fakt, že The New Roses nelze ani v nejmenším vyčítat to, že čerpají z osvědčených zdrojů, protože jsou naprosto uvěřitelní, přesvědčiví a sví, do svého lehkonohého hard rocku míchají tu špetku country, tu špetku (o něco větší než minule) blues. Základem jsou však zpěvné melodie a samotná písnička, proto opět chybí jakákoliv prvoplánová hitovost, nicméně troufnu si tvrdit, že třeba taková „Life Ain`t Easy (For A Boy With Long Hair]“, která by se klidně mohla objevit na Popelčině „Heartbreak Station“, či „Dancing On A Razor Blade“ s až tanečním refrénem by se jím klidně mohla stát.
Na otázku, jestli The New Roses vydali svoji dosud nejlepší desku, je s ohledem na kvality předchozího alba velmi těžké odpovědět. Předchozí album bylo (ne snad postupy, ale kvalitou) přece jen trochu překvapivé, letošním albem kapela v podstatě jen rozvíjí již jednou vyřčené, byť třeba lehce výraznější bluesová příchuť je velmi šmakózní. Vyhněme se tedy odpovědi prostým konstatováním, že The New Roses nezůstali stát na místě, a jejich novinka „One More For The Road“ (se kterou by mnohé zaoceánské kolegy mohli školit, jak se dělá echtovní hard rock), nemá slabé místo a bavit bude nejen na cestách.
|
