O tom, že se v případě debutu Prophets Of Rage jedná o jednu z nejočekávanějších desek letošního podzimu, není asi sporu. Už loňská předzvěst tohoto spojení tří čtvrtin slavných levicových pionýrů Rage Against The Machine s rapery z Public Enemy a Cypress Hill zněla hodně nadějně a když na začátku letošního léta vyšel singl „Unfuck The World“, očekávání stoupla na nejvyšší metu. Přes léta kapela udržovala své příznivce ve varu živými vystoupeními, kde jako největší bomba byla vždy vypálena slavná „Killing In The Name“. O velké formě všech šesti zúčastněných nebylo pochyb. Navíc, kdo by čekal, že by takový kytarista jako Tom Morello mohl přijít se slabou deskou.
Další dva singly „Radical Eyes“ a „Living On The 110“ sice už nebyly tak silné jako „Unfuck The World“, ovšem i tak představovaly vysoký nadprůměr. V nadprůměru se pohybuje celá deska, i když (nutno si to říci hned takhle zkraje) očekávaní v tomto případě převýšila výsledek. Čekala se totiž žhavá, rebelská, ohnivým rap metalem naplněná deska. Posluchač ale dostal mnohem učesanější výsledek, kdy sice několik skladeb slibuje takový standard, jaký nabídla „Unfuck The World“, ovšem zároveň i některé kompozice, které se už nebezpečně blíží k průměru.
Start je silný, o tom žádná. „Radical Eyes“ a „Unfuck The World“, tyhlety dvě staré známé, nastaví laťku proklatě vysoko a v tu chvíli se ještě čekají velké věci. Tom Morello pálí své klasické riffy, skladby prožívá skoro jako svůj osobní manifest, oba rapeři Chuck D a B-Real plivou jedovaté sliny na všechny strany a rytmika Tim Commerford a Brad Wilk, podpořená samply DJ Lorda sedí pevně na svém místě. Jenže s příchodem třetí „Legalize Me“ se začíná deska pomalu kazit. Ztrácí na své energii, která je pro rap metal velice důležitá, objevuje se čistý zpěv (což by nevadilo) a vše najednou zavání alternativním rockem (což u nahrávky tohoto kalibru už vadí více). Najednou pak ani singlová „Living On The 110“ nepůsobí bůhvíjak skvěle a naplno jí zastiňuje následující „Hail To The Chief“, která se zlehka vrací k silnému začátku desky.
Balalajkou jak z rozlehlých ruských stepí uvedená „Take Me Higher“ slibuje ve svém začátku velký zážitek, ale kapela jej nedokáže rozvinout a ve výsledku vypadne jen průměrná hip-hopová věc. V tu chvíli řetěz padá definitivně. Situace se sice stabilizuje v silné „Strength In Numbers“ (kytara imitující slepici je docela vtipná), kterou táhne silný refrén a řadí se tak k tomu nejlepšímu, co deska nabízí. Slušně se rozjede i „Fired A Shot“, která má docela výrazný riff, ale brzy se zase upadne do jakési podivné letargie. Konec alba zachraňuje už jen závěrečná „Smashit“, velmi dobrá věc, která opět ukazuje, že potenciál v Prophets Of Rage je. Jen zůstává v tomto případě trestuhodně nevyužit.
Nejprve to vypadalo, že se tahle deska směle zařadí po bok letošních dvou skvělých rap metalových počinů, se kterými přišli Body Count a Powerflo (podobně složená skupina jako Prophets Of Rage, jen v tomto případě ze členů Biohazard, Downset, Fear Factory a Cypress Hill), teď je jasné, že zůstává daleko za nimi. Dá se dokonce v tomto případě mluvit o nenaplněných ambicích, vysokém profilu a slabém dopadu.
|
