Přestože Bobovi Kulickovi je letos už sedmašedesát let, do sólových desek se nikdy nehrnul. Zato stopa, kterou na scéně zanechal, je nepřehlédnutelná a výčet desek, na kterých kdy hrál, je skoro až dechberoucí. Přesto se stávalo velice zřídka, že by byl členem nějaké kapely, i když o jeho služby měly zájem takové kapacity jako Kiss, W.A.S.P., Lou Reed, Michael Bolton nebo Meat Loaf. Vždy přišel, vystřihl své party a zase potají zmizel. Dokonce se traduje, že od členství v Kiss, kteří na začátku osmdesátých let prožívali krizi s Acem Frehleyem, jej dělilo velice málo a nakonec rozhodlo, že se principálům Stanleymu a Simmonsovi nelíbila jeho holá hlava (místo u Kiss posléze dostal jeho bratr Bruce Kulick). Ovšem dnes už je to úplně jedno. Bob Kulick už si své odehrál a nemusí nikomu nic dokazovat.
Jak už bylo zmíněno, sólových aktivit se Bob Kulick vždycky zdržoval a proto je vydání „Skeletons In The Closet“ tak trochu malý zázrak. Navíc v jeho letech. Ale, co deska je tady a už dlouho před jejím vydáním bylo jasné, že se bude jednat o album, které spojí řadu osobností hudební scény. Kytarové party si samozřejmě nechal ve své režii Kulick (jen v „Guitar Commandos“ se o party rozdělil se svým bratrem Brucem), ovšem další nátroje i pěvecké party si převzala řada slovutných muzikantů. Stačí jen jmenovat - Dee Snider, Eric Singer, Robin McAuley, Vicki James Wright, Todd Kerns, Rudy Sarzo, Andrew Freeman, Vinny Appice, Chuck Wright, Brent Fitz, Frankie Banali a řada dalších.
Ovšem ono je to s tou sólovkou tak trochu zapeklité. „Skeletons In The Closet“, která je sice všude prezentována jako nová (a vlastně první) sólovka Boba Kulicka, je takovou deskou jen z poloviny, díky prvním pěti skladbám, které posluchač dosud neznal. Právě v nich se to hemží hvězdnými hosty, každá z nich má jiného zpěváka, což je ve výsledku jen takové pozlátko. Tu první, slibně se rozjíždějící „Rich Man“, převzal do své pěvecké režie Todd Kerns (ex-Sin City Sinners), který tápající skladbu (po výborném startu) doslova zachraňuje vypjatými pasážemi v refrénu, přestože ve výsledku se nejedná o nijak objevnou nebo výraznou věc.
Někdejší spoluhráč Michaela Schenkera z MSG, zpěvák Robin McAuley, se objevil ve druhé „Not Before You“, ovšem ani jemu se nedaří nahodit padající řetěz. I když je věc samozřejmě naprosto precizně zahrána a skvěle odzpívána, nápady v ní jsou jen průměrné. O poznání lépe na tom je dramatická šestiminutová „London“ s Deem Sniderem z Twisted Sister. Tady dostupuje první polovina desky svého vrcholu. Snider zní až nečekaně drsně a přestože refrén opět není nijak objevný, jsou v tomto případě sloky dostatečně silné (přestože v nich zní bicí Frankieho Banaliho trochu podivně) a skladba má už patřičný náboj. Úplně špatná nakonec není ani odlehčená „Gold Finger“ s hejskovsky frázujícím Vickem Jamesem Wrightem (ex-Johnny Crash, Tokyo Blade), ovšem žádný velký zázrak se opět nekoná. Situaci pak nemůže zachránit ani Andrew Freeman (Last In Line), když jeho „Player“ je sice svižná, poměrně energická věc, ovšem zase naráží na stejný problém – chybějící skvělá melodie, která by posluchače přibyla do křesla.
O trochu lépe už na tom je druhá polovina desky, která se ovšem stěží dá počítat do kategorie sólových děl, protože připomíná dva Kulickovy projekty z devadesátých let. Nejprve dojde na kapelu Murderer`s Road z roku 1996, která se prezentuje dvěma skladbami, z nichž především první „India“ má v sobě sílu a vkusně použité orientální motivy ji dělají mnohem zajímavější než cokoliv z předchozí pětice nových skladeb. Pro druhý představený projekt se jde ještě dál do minulosti, konkrétně do roku 1991, kdy byl Kulick na vrcholu sil. Tehdy také působil v kapele The Skull, kde se setkal nejen se svým bratrem Brucem, ale také s vynikajícím zpěvákem Dennisem St. Jamesem (a dalšími výbornými muzikanty jako byl exbubeník Rainbow Chuck Burghi či tehdejší bubeník Vinnie Vincent Invasion a Nelson Bobby Rock). Výsledkem tehdy bylo album „No Bones About It“, které je zde zastoupeno dvojicí nejlepších skladeb celé kolekce „Skeletons In The Closet“ - „Guitar Commandos“ a „Eyes Of A Stranger“. To je docela smutné na to, jaké se desce dělalo promo…
Pro skalní Kulickovy fanoušky a zarputilé kissology bude tahle deska jistotou. Ovšem pro ostatní může představovat docela zklamání. Posluchač totiž dostane porci profesionálně zahraného hard rocku, který je prezentován výbornými zpěváky a neméně skvělými instrumentalisty, ovšem přidaná hodnota tu není prakticky žádná.
|
