Na kapele Hamka zaujme hned zpočátku několik věcí. Např. to, že aktuální druhou studiovku dělí od debutu plných dvanáct let. Fanoušek power metalu ale daleko více zbystří při zjištění jména zpěvačky, kterou je Elisa C. Martin. Charismatické hrdlo této Španělky má většina z nás spojeno s dnes už legendárními symfoniky Dark Moor, v současné době pak můžeme Elisu zaslechnout při hostování na několika zajímavých albech (Derdian, projekt Mariuse Danielsena), v roce 2003 se mihla také u Francouzů Fairyland, a právě u této party nalezneme spojnici s albem "Multiversal". Za spolkem Fairyland totiž stojí skladatel a basák Willdric Lievin, jenž je stejně tak myslitelem Hamky, potažmo další poměrně známé kapely Kerion.
Ta má k Hamce celkem blízko, když kombinuje několik žánrů, včetně elektroniky nebo etnických prvků. Kompoziční vrstevnost je u Hamky opravdu velkolepá, nicméně podobně jako v případě Kerion se tuto košatost nepodařilo přetavit v adekvátně konzistentní hudební produkt. Na koncepčně pojatém albu „Multiversal“ se najdou vyloženě parádní momenty, stejně tak se ale postupem času dostaví pocity, které nemají daleko ke slůvku nuda. Lépe každopádně dopadla první polovina nahrávky, v níž je koncentrovanost atraktivních nápadů nejsilnější, což potvrdí okamžitě vtahující intro "One-Way Journey to the Unknown" s přitažlivou filmovou gradací. Položka „World War III“ ale nabídne výše zmíněnou všehochuť, od líbivých powermetalových vyhrávek, přes orchestrace, folk, až po thrash´n´progové sólové záběry, což zanechává celkové dojmy malinko rozpolcené. Situaci prozatím nezachraňují ani víceméně nijaké vokální linky, to se ale naštěstí brzy změní v navazujícím dění díla.
Skladba „Earth´s Call“ představuje nejkvalitnější tvář kapely, příjemně šlapavý rytmus nás dovede k působivým linkám s vrcholně zpěvným refrénem. Jde o nejlepší důkaz, že mimořádný autorský nápad nic suplovat nedokáže, proto i čínské motivy, které tento příspěvek načínají a postupně se propletou i jeho vnitřním děním, zde nejsou vyloženě nutné a pouze znásobují pocitovou umělost podobných prvků. Úplně stejně baví také rockově pohodový kus „Hope“ s growlingovým zpestřením v bridgi a chorusu, doslova skvěle si pak vede song „Inner Conviction“, jenž přepne k tryskovému tempu se symfonicko-folkovými pentličkami (možná se v tu chvíli někomu připomenou Španělé Mägo de Oz), ale zase platí, že přítomnost hutných groovy přechodů je zde jakoby navíc.
Zpočátku jímavé zpěvy balady „Dark Night Falls“ narazí na refrén, jehož nijaké klenutí mě v současné době nutí skladbu přeskakovat, ovšem jenom k další kompozici „Seaquest“, kde orchestrálně načančaný refrén naopak znamená nejatraktivnější středobod písně, a to včetně epického symfo-dovětku ala Twilight Force (nebo klidně i Dark Moor). Etnické momentky, nejčastěji prezentované hrou na perkuse, zaslechneme ve všech navazujících položkách, shluk nejrůznorodějších motivů už ale začne jít na úkor chytlavosti písní, což nejprůkazněji dokazuje sedmiminutová skladba s malinko úsměvným titulem „Multiversal Universal“, ve které se vedle počátečních radio-friendly tónů dočkáme arabsky vykroucených tanečků, „elfí“ píšťaly, etno popěvků i další várky soundtrackové epiky, celkový dojem je ale paradoxně plochý a nevzrušivý. A to vlastně platí pro celou novinku francouzské kapely, jejíž autor si opět ukousl o něco větší sousto, než by bylo zdrávo. Posluchač se tak po „pozření“ alba „Multiversal“ cítí jakoby otupěle přesycen (celá krmě trvá bezmála hodinu), aniž by mohl mluvit o nějakém extra chutném a nezapomenutelném zážitku.
|
