Předtím, než se pustím do popisu novinky Shadowside, kteří nejsou kdovíjak známou kapelou, je třeba zmínit pozici basáka, jehož jméno je o poznání věhlasnější. Osobně jsem nevěřil vlastním očím, když jsem u Brazilců (!) Shadowside spatřil Švéda Magnuse Roséna, kterého má leckdo spojeného s metalovými bojovníky Hammerfall. Ukázalo se však, že se z Magnuse stal postupem času slušný světoběžník, když drhnul čtyři struny také u Brita Tonyho Martina a v součastnosti vedle Brazilců figuruje i u Španělů Avalanch. Na těchto jménech je každopádně znát, že si ke spolupráci nevybírá jen tak někoho, přičemž ani Shadowside nepatří mezi zelenáče a na svém v pořadí čtvrtém počinu nabízejí vyzrálý a dostatečně přitažlivý heavy/power metal.
Jeho chuť bude zvlášť šmakovat příznivcům moderně pojatých riffů s častým přesahem do hutného groovu, sem tam i thrashe, které zpravidla najdou vzletně melodické uvolnění v refrénech a sólových partech. Na vokální pozici tuto instrumentální artilerii jistí sebevědomé hrdlo Dani Nolden (možná vám bude povědomá z hostování v metalové opeře Soulspell), nějaké něžné pěvecké projevy ale nečekejme, ve skutečnosti je jen v málo momentech poznat, že za mikrofonem stojí žena. Důležitá je však síla jejího hlasu, která přímo úměrně doplňuje těžkotonážní kytary a dunivé záběry rytmické sekce. Zvlášť pozitivně pak hodnotím skutečnost, že kombinace agrese s melodiemi probíhá přirozeně, asi jako když se nehostinná aljašská hora překlene na úpatí v nádhernou horskou louku.
Ale i v moderně pojatých pasážích najdeme schůdné cestičky, které nejčastěji prošlapou klávesové variace (v režii šikovné Dani Nolden), jež ve společnosti zbývajících nástrojů nejednou vytvoří příjemně dynamický hudební terén. Děje se tak hned v úvodních položkách „The Fall“ a „Beast Inside“, ve druhé jmenované pomůžou ke zmíněné chorusové vzletnosti smyčce a stejně tak potěší líbivé vyhrávky v závěru písně. V syrově rozriffované a rozvážně táhlé kompozici „What If“ zaslechneme průniky elektroniky, v navazujícím kusu „Make My Fate“ se zase rozohní přímočará groovy klepačka. V tu chvíli nicméně autorské postupy začnou vykazovat jisté známky repetice, avšak významnější nebezpečí je brzy zažehnáno nástupem nejodlehčenějšího, dalo by se říci až hitově ovoněného příspěvku „The Crossing“, jenž kromě zpěvných slok obsahuje refrén a sólo nadýchané jako jarní pápěří.
Dobře si vede také song „Drifter“ s bezmála tanečními tempy, zbylé skladby pak pokračují v několikrát zmíněném prolínání „dne a noci“, přičemž ve většině případů platí, že je radost s brazilskou kapelou pobejt. Album „Shades Of Humanity“ je jako stvořené pro fanoušky spolků Enbound, Borealis, Pyramaze, Wardrum, možná i českých Eagleheart, kteří na posledních dvou albech rovněž vykazují koketerii s modernou. Samozřejmostí je v tomto případě adekvátně burácející sound, o nějž se nepostaral nikdo jiný, nežli Švéd Fredrik Nördström (to aby těch spojnic s Hammerfall nebylo málo). Parta Shadowside odvedla na novince dobrou práci, která stojí za (minimálně jeden) poslech.
|
