Úloha UFO při formování hard rocku a jejich jasný vliv na první generaci heavymetalových hudebníků jsou nezpochybnitelné a fenomenální. Proto má také tahle kapela, jenž brzy bude slavit padesát let na scéně, právo na to, aby vydala sbírku coververzí. I když takové album vlastně vůbec není třeba. Desky plné převzatých skladeb vydává kde kdo, včetně The Rolling Stones s jejich loňskou „Blue & Lonesome“, a vlastně se posluchač už tahle alba naučil ignorovat. Ovšem jsou i taková, které by se pomíjet až tak úplně neměla. The Rolling Stones bezesporu loni vydali desku, kterou je třeba slyšet a teď s podobným projektem přicházejí také jen o pár let mladší UFO.
Na rozdíl od Jaggera, Richardse a spol. nešli tihle hardrockoví průkopníci úplně do minulosti a nebrousili ve vodách dokonce až předválečných, ale v drtivé většině případů sáhli po skladbách svých souputníků nebo těch, kteří svá nejlepší díla vydávali v době, kdy se formovali samotní UFO. „The Salentino Cuts“ je tak plná prehardrockové klasiky, kterou předkládají ti, kteří se rovněž klasiky staly dávno. Jak si s tím tedy Phil Mogg a jeho parta poradili?
Jak se dalo čekat, žádný zádrhel se zde nekoná. Instrumentálně je deska zahraná naprosto precizně (aby taky ne, kdy UFO mají ve svém středu takového kytarového střelce jako je Vinnie Moore), nazpívaná je také dobře, i když samozřejmě Phil Mogg už ve svém hlase nemůže mít takový dynamit jak v dobách památných alb „No Heavy Petting“ nebo „Lights Out“. Nikdo to po něm nechce a nikdo se ani nemůže zlobit, když v „Break On Through (To The Other Side)“ nestačí na Jima Morrisona a v následující „River Of Deceit“ nemůže přednést stejné emocionální vypětí jako svého času Layne Staley. Tahle skladba od grungeového superprojektu Mad Season je také jednou ze dvou, kde UFO sáhli do repertoáru umělců, které sami ovlivnili. Layne Staley se nikdy netajil tím, že v pubertě pro něho desky UFO znamenaly velmi moc a svou náklonnost kapele projevil i hvězdný John Mellencamp, od něhož si Britové vypůjčili „Paper In Fire“, což je jeden z vrcholů celé kolekce.
Jako velmi zdařilé lze jmenovat i úvodní „Heartful Of Soul“ od The Yardbirds, těžkotonážní „The Pusher“ od Steppenwolf a pochopitelně skvělou „Mississippi Queen“ od Leslieho Westa a jeho Mountain. Vcelku nadějně se jeví „Rock Candy“ od Montrose, ovšem tam se kapele nakonec nepovede transportovat prvotní energii a klasický riff působí jako hraný z povinnosti. Originálu nedosahuje ani „Just Got Paid“ od ZZ Top, kde sice Moore vyšívá nádherné kytarové motivy, ovšem UFO v ní jako kdyby nemohli najít společnou řeč. Kapitolou samou pro sebe je pak závěrečná věc „It`s My Life“, což je jediná nová autorská věc. Ta v ničem nevybočuje z letitého standardu kapely a „The Salentino Cuts“ drží basu svou bluesovou náladou a Phil Mogg v ní místy vokálně připomene Iana Gillana.
„The Salentino Cuts“ bude určitě deskou pro skalní fanoušky kapely. Těm totiž tito nezlomní Britové jasně předkládají to, co od nich chtějí slyšet. Gruntovní, bytelnou práci, která sahá až k samotným kořenům hard rocku a má v sobě i nezbytný díl bluesové atmosféry. Pro odpočinkový poslech je tahle deska velmi slušnou záležitostí, ale i když nelze předpokládat, že by ješ někdy někdy UFO vydali skutečnou bombu, autorská deska by i v tomto případě byla určitě milejší.
|
