Deathová mašina Bloody Redemption ze Slovenska letos debutovala zásekem „Infected Minds“, jenž uvedla na trh tuzemská firma Support Underground. A opět šlo, podobně jako v případech sebranek Disconsolate nebo Mordum, o dobrou volbu, kterou by neměl minout žádný fanoušek záhrobního old-schoolu, ten patrioticky založený už vůbec ne. Parta Bloody Redemption je totiž slušně našlápnutá a její tvorba se dozajista vyrovná širé světové konkurenci.
Intro „Enter The Purgatory“ staví na zlověstném vybrnkávání, které spolehlivě funguje již od dob sepulturovského majstrštyku „Beneath The Remains“. Navazující hniloba s titulem „Torture Of Souls“ pak geodeticky vytyčí hranice, v nichž se bude odehrávat celé následující dění nahrávky. Pomalý nájezd, zpěvákovo zamručení a líně se valící tempo, jež však brzy vysoptí do rytmické naháněčky se samozřejmým blast beatovým boostem, k tomu těžké riffy ostřené na thrashové ocílce, growling občas přecházející do screamu a baskytara zvonící jako klekání po skonání papeže, to vše možná známe z bezpočtu dřívějších nahrávek, Slováci ale tento obligátní smrtící koktejl mixují s talentem mistrů, kteří nechtějí dobýt samotný Olymp, protože dobře vědí, že už byl zdolán před pětadvaceti lety, snaží se však o co nejpečlivější přístup k zaběhlým postupům, s patřičnou pokorou a hlavně vášní. A právě proto se jejich snaha setkává s úspěchem.
Navíc pokaždé, když se zdá, že by autoři mohli být až příliš tuctoví, přijdou s nějakým kompozičním zvratem, který nahodí zvolna zhasínající světlo zpět do plného šajnění. Titulní položka kupříkladu nabídne přechody s jemným melodickým odstínem, bezbožný štych „Help Me Find The Nails For Christ“ přinese fráze, které si hezky rozumí s kytarovým podkladem, v hutné skladbě „Expected Despair“ si riffy podávají štafetu s baskytarovým bubláním, v položce „Way To The Abyss“ zase flirtují s hravými bicími. Osobně mě ale nejvíc lákají momenty, kdy hudebníci přeřadí k rychlému pohonu a v rámci nejlepších tradic spolků jako Obituary, Asphyx nebo Krabathor roztančí vysoce nakažlivý death´n´thrashový čardáš. Kromě některých z již uvedených příspěvků se to dále týká výhřezů „Unead Corpses“ a „Through The Eyes Of Beast“, které po zlověstném sólovém, resp. ponuře táhlém rozjezdu postupně přejdou do burácejícího instrumentálního sprintu, a to tak sugestivního, že je neradno poslouchat tyto songy kupříkladu v automobilu, jelikož je člověk nucen k podvědomému zrychlování vozidla, nehledě na průjezd obcí (osobní zkušenost). Na druhou stranu jen těžko můžu dát lepší doporučení k vlastnímu poslechu.
|
