Španělská kapela Tierra Santa většinou znamenala solidní jistotu, když klidným hudebním obsahem tvořila jakousi protiváhu všem těm power spolkům, generujícím bohatě naaranžovaný spektákl a výbušný halas (nic proti nim samozřejmě). Její tvorba se sice vždy pohybovala v úzkých kompozičních mantinelech, v podstatě nikdy nešlo o nic jiného nežli velmi jednoduchý heavík, španělští autoři jej však nejednou dokázali načechrat výjimečnými melodickými nápady, které všemu dodaly adekvátní punc přitažlivosti. Což ale automaticky znamenalo, že pokud by v tomto ohledu z nějakého důvodu selhali, jejich hudba by najednou byla sotva poloviční a víceméně nudná. A právě to je, obávám se, případ novinky s titulem „Quinto Elemento“.
I zde sice zaslechneme pro kapelu typicky velké množství všelijak libě vykroucených kytarových vyhrávek a (o něco menší počet) sólových výletů, tuto pozitivní snahu ale tentokrát nechávají ve štychu vokály. Ne snad, že by Ángel San Juan zapomněl zpívat, jeho hrdlo se naopak stále moc hezky poslouchá, problém je v nedostatku chytlavých linek, které by se samozřejmou hladkostí klouzaly do uší, srdcí i duší. Na silných a vysoce zpěvných melodiích přitom stojí většina dosavadních hitů kapely a je proto velká škoda, že aktuální fošna do této zlaté studnice moc nových perel nepřihodí. Nejblíže k tomu má položka „Revolución“, která na chvíli přeřadí z doposud maximálně svižného tempa k rychlým otáčkám a hned jakoby to autory nakoplo k všeobecně kvalitnějšímu výkonu. Stejně dobře si vede píseň „Moby Dick“, v níž je k zaslechnutí skladatelská lehkost a invence připomínající nejlepší momenty kapely.
Víceméně lichotivě lze vnímat také titulní otvírák, šlapavý kus „Entre el bien y el mal“, druhý svižnější počinek "Fuego en el Paraíso" s obstojným refrénem, potažmo baladicky laděný opus „De la calle al cielo“, jakkoli ani v jedné z těchto kompozic neradno očekávat nějaké pamětihodné okamžiky a motivy. Pokud se zbývajících skladeb týká, ani o nich nelze napsat, že by se jednalo o nedodělek či rovnou brak, na to jsou španělští hudebníci až příliš zkušení, tentokrát si ale pohříchu vystačili s řemeslným málem, jakoby tvořili nové album víceméně z povinnosti a hlavně bez potřebné vášně. Aktuální studiovka tím pádem znamená zklamání, přesto věřím, že jde o dočasný přešlap a že příště už se zase dočkáme hudby, která automaticky naplní tužby vkládané do jména Tierra Santa.
|
