Od doby, kdy jsem v post-pubertě sjížděl fošnu s všeříkajícím názvem „Gore Metal“, ke které mě neodolatelně přitahoval brutální výjev na obalu, uplynula slušná řádka let. Nicméně na některé věci člověk nezapomíná, a tak i přesto, že už podobnou hudbu pravidelně neposlouchám, mě nepřestává zajímat, kam se ubírají kroky Amíků Exhumed. Jde pořád o ten zuřivý gore-grindový výplach, nebo pánové nacházejí – v rámci žánru samozřejmě – nové kompoziční cesty? Celkem umírněný cover-art by něčemu takovému mohl napovídat, obsah novinky „Death Revenge“ pak podobné úvahy naplno potvrdí.
Překvapením je už informace, že se jedná o koncepční album, založené na skutečných událostech, přičemž je asi jasné, že se pánové nerozhodli opěvovat začátek éry hippies nebo duchovní kroky Matky Terezy, jejich záměr se váže k počátku 19. století, kdy ve skotském Edinburghu docházelo k vraždám a rabování hrobů za lékařskými účely. V případě Amíků pak nejde o nějaké povrchní zachycení tématu, autoři naopak ke všemu přistoupili opravdu svědomitě, když zakomponovali několik hororově laděných inter(mezz), které nacházejí inspiraci ve filmové tvorbě. Pianové vyťukávání úvodní instrumentálky „Death Revenge Overture“ např. evokuje hlavní soundtrackové téma kultovního Halloweenu, brzy se přidají symfonické pasáže a člověk jenom napjatě očekává, jaká další překvapení v rámci novinky američtí skladatelé naservírují.
Startující song „Defenders Of The Grave“ rozpoutá ďáblulibé hudební inferno, ve kterém tradičně probíhají zvukomalebné vokální souboje kytaristy Matta a basáka Rosse ve stylu extrémní vs. ještě extrémnější, ani to ale neznamená neustálé blast beatové orgie, prakticky v každé položce se dříve nebo později vynoří klidnější a hlavně velmi poslechová pasáž, nejčastěji koketující s thrash metalem v atraktivně osobitém podání (flák „Night Work“ vykusující riff „Raining Blood“ od Slayer je toliko pověstnou výjimkou). Nápaditost autorů je ale rozkročena na mnohem širším území, vedle thrashe se dočkáme i svůdné punkové neurvalosti v celkově skvělé jízdě „Unspeakable“, největším překvapením (kolikátým už?) jsou ale jednoznačně melodické kytarové průniky.
Kvůli nim dokonce death´n´grindová tonáž nejednou ustoupí zcela do pozadí, aby přenechala prostor – a teď pozor – vyloženě powermetalovým harmoniím! Nejprůkazněji se tak děje ve výtečné sólové části štychu "The Harrowing", některá z chutných melody vyhrávek či hezky klenutých sól ovšem vykoukne ve většině nových kusů. K tomu přičtěme vícenásobné proložení zmíněnými hororovými mezihrami, které tvoří vítaný prostor pro vydechnutí od okolní brutální masáže, potažmo lahodný cover songu „A Lesson In Violence“ od Exodus a o vysoké kvalitě aktuálního zářezu Exhumed je rozhodnuto. Nejsem si sice úplně jistý, jak na částečné změkčení hudební formy zareagují tradiční fandové kapely, já osobně však nad zábavným propojením zběsilé agrese s líbivými melodiemi spokojeně pokyvuji hlavou.
|
