Co si budeme říkat, ze singlu „First Kiss“ ze stejnojmenného alba se Kid Rockovi povedl vykřesat docela slušný hit, jenž našel uplatnění nejen uširokého mainstreamvého publika, ale i u fanoušků jeho post-rapmetalové éry, kterou nastarotval hned po fenomenálně úspěšném albu „Devil Without A Cause“. Skladba samotná prezentovala tu nejlepší Rockovu tvář, kterou už léta skládá z hard rocku, country a jižanského rocku a koření ji špetkami blues a popu. Prostě Amerika jako vyšitá,. I když ostatní skladby z „First Kiss“ stály tak trochu v titánském stínu titulní skladby, deska to byla docela podařená. Pro ty, co znali předchozí alba, nejpozději ta od „Rock N`Roll Jesus“, určitě nebyla překvapivá, což nebude v jistém ohledu vlastně ani novinka „Sweet Southern Sugar“.
Ta je sice o něco odvážnější než minulé album, není tak úplně hitové jako samotná „First Kiss“ a je stylově přece jen trochu rozkročenější. Netěží tolik z country jako předchozí deska a s jistou dávkou fantazie by se dalo mluvit o tom, že Kid na novince tak trochu rekapituluje svou dosavadní kariéru. Takže vlastně žádný velký krok kupředu se nekoná, spíše takové ohlédnutí za tím, co se mu v minulosti povedlo, ale také naopak, za tím, na co by zrovna pyšný být nemusel.
Pilotní singl „Po-Dunk“ vyšel už na začátku léta, ovšem prosvištěl kolem skoro nepovšimut. Jedná se totiž o vcelku nevýraznou věc, která sice staví na houpavém aerosmithovském boogie (ta Tylera manýra je ve sloce také docela slyšet), ovšem očekávaný stadionový tah v refrénu nepřichází. Na desce „Po-Dunk“ stojí na druhém místě, za úvodní „Greatest Show On Earth“, docela dost tvrdém otvíráku na Rockovy současné poměry. Skladba se rozjede výborným riffem po zajímavém začátku, kde prim hrají lascivní ženské zpěvy a Rock nasazuje mnohem tvrdší výraz, než byl člověk v poslední době od něho zvyklý. Druhé „First Kiss“ se tedy nekoná ani náhodou.
Svou současnou, klasičtější tvář (rozuměj countryovější) ukáže umělec až v „Tennessee Mountain Top“, což je také v pořadí třetí vydaný singl, který možná měl za úkol fanoušky trochu uklidnit po docela smělých „Po-Dunk“ a „Greatest Show On Earth“. Ovšem ani v této skladbě se Rockovi nedaří až tak úplně přesvědčit. O trochu lepší je to v „I Wonder“, jejíž začátek plní trochu prapodivné zvuky, ale Rockovo frázování působí o něco jistěji než v předchozích dvou věcech a celkově skladba už hraje na o něco lepší notu.
Naplno se ale „Sweet Southern Sugar“ začne rozjíždět až ve své druhé polovině, kdy potěší neprve soulověji laděná (je zde trochu cítit Lenny Kravitz) „Back To The Otherside“, a pak jasné tři vrcholy desky v podobě stonesovsky přidrzlé „Raining Whiskey“, kde prim kromě kytary (a samozřejmě Kidova hlasu) hraje také skvěle zakompované barové piáno, rozhodně nejlepší věci (takové odpovědi na „First Kiss“) „Stand The Pain“, kde se Rock ukázal opět jako velmi zdatný hitmaker a uvolněné "Sugar Pie Honey Bunch", jenž hřeje u srdce svou vyloženě letní atmosférou. Finále desky je ale hodně překvapivé. Kdo by čekal, že Kid Rock už definitivně rezignoval na svůj rapový projev, který mu zajistil prvotní (a největší) slávu, zažije veliké překvapení. „Grandpa`s Jam“ totiž odkazuje na jeho někdejší tvář a i když je trochu civilizovaněji pojatý, stále se dá mluvit o rap-rockové věci. Ruku na srdce, i tahle Rockova tvář měla něco do sebe…
„Sweet Southern Sugar“ je určitě další vydařená deska do Rockovy diskografie, i když určitě nebude patřit k těm nejlepším. Rozhodně jí škodí podivná dramaturgie, kdy se v případě singlů a vlastně i úvodu alba vsadilo spíše na méně typické a méně hitové kousky, aby se pak nejlepší skladby ukryly až ke konci celé kolekce. Řekněme tedy, že Kid si v případě novinky vybírá trochu slabší hodinku. Žádné lámání hole se ale nekoná.
|
