Na rozdíl od svého mladšího bratra, egomaniaka Liama, který se kdysi pasoval na nového Johna Lennona, v sobě Noel Gallagher nikdy dalšího Paula McCartneyho nebo George Harrisona neviděl. Přesto to byl právě on, kdo dokázal pro jejich společnou kapelu Oasis napsat ty největší hity, které dnes znesvářeným sourozencům zajistily nesmrtelnost. Od sebe tihle dva šli už před několika lety a když Liam letos vydal svou sólovou prvotinu „As You Were“, je nutno připomenout, že Noel od bouřlivého rozchodu vydává se svými High Flying Birds už album třetí. A to nepočítáme ještě debutový charitativní živák „The Dreams We Have As Children – Live At The Royal Albert Hall“. Prostě už časem ukázal, že jako skladatel je stále plodnější než jeho bratr.
Ale přestože obě předchozí alba High Flying Birds dosáhla slušných hitparádových výsledků (o prvním místě ve Velké Británii nemůže být sporu), nepovedlo se jim kvalitativně navázat na nejlepších chvilky Oasis. Podobně jako tomu je u letošního debutu Liama Gallaghera a stejně jako je tomu i u novinky „Who Built The Moon?“ Prostě jasný důsledek štěpení sil, protože jak na Liamově desce vydané začátkem října, tak na žhavé novince Noela Gallaghera se objevuje několik skvělých skladeb. Ty by dohromady daly výtečnou desku, která by mohla konkurovat jejich nejlepším počinů, napsaných pod hlavičkou Oasis.
Když bychom ale měli srovnávat (u této recenze můžeme, protože článek o „As You Were“ byl napsán ještě před vydáním „Who Built The Moon?“) obě alba braří Gallagherů, na body vychází lépa ta Noelova. Sice ani v jednom případě se nejedná o jasný majstrštyk nebo o životní album jejich kariéry, přesto „Who Built The Moon“ působí jaksi uvěřitelnějším a poctivějším dojmem. Liam vsadil spíše na své jméno a na pozici frontmana, Noel zase na svůj jedinečný skladatelský rukopis a na dovednost hraní si s různými harmoniemi, zvuky a výsledným efektem. A to je věc, díky které celou kariéru zastiňoval svého bratra, přestože on byl mediálně vždy prezentovanější a jako zpěvák žádanější.
Stejně jako obě předchozí desky aktuální Noelovy kapely, není ani „Who Built The Moon?“ jasně hitovou záležitostí a vlastně ani albem na první poslech. „Holy Mountain“, jako pilotní singl samozřejmě má patřičné hitové ambice, slušně rockový odpich a drajv punku sedmdesátých let, navíc s ústřední melodií hranou na píšťalu. Tímto mixem tak vznikl až nakažlivě přitažlivý koktejl, který by měl reprezentovat celou desku. Tak tomu ale není. Většina zbytku alba si spíše pohrává s maličkostmi a nesází na přímočarost. Už druhý singl „It`s A Beautiful World“ už hraje na trochu jinou notu než „Holy Mountain“ a objevují se spíše náznaky psychedelie a zasněné plochy ukazují, že Noel si pro letošek své bouřliváctví odkládá bokem.
Vsadilo se na písničku jako takovou a na její patřičnou náladu. Proto asi nejlépe funguje trojice věcí v podobě šlapavé „She Taught Me How To Fly“, možná úplně největší perly letošní kolekce, kytarově zvonivé „If Love Is The Law“ s nádherným refrénem a skorotitulní „The Man Who Built The Moon“, kterou zdobí mohutné riffy, podbarvované dishamonickými melodiemi a deklamujícím Noelem. Právě u této skladby si lze všimnout toho, že i když Liam byl samozřejmě vždy tím lepším zpěvákem, Noel získává postupem let stále větší ostruhy a před svým bratrem se už rozhodně nemá za cokoliv ze svého pěveckého projevu stydět.
Když proto posbíráme všechny střípky mozaiky výše vyřčeného, dostaneme nadprůměrnou desku, se kterou Noel opět upozornil, kdo byl tím hlavním hnacím motorem u Oasis, komu může zbytek kapely děkovat za to, že jeden čas byli možná skutečně populárnější než Ježíš Kristus (to samozřejmě řekl Lennon o Beatles, že…). Noel hází znovu Liamovi rukavici. Podaří se mu jí s dalším kolem zvednout?
|
