POWER CRUE - Excileosis
Hned na začátku prozradím, že novinka těchto Řeků je pořádnou hudební náloží. Přes sedmdesát minut hrací doby působí vyloženě vražedně, zvlášť s ohledem na minimálně variabilní charakter písní. Power metal, přestože nejednou ozuben thrashovými hroty, opravdu není žánr, který by měl v rámci alba přesahovat hranici padesáti minut. Řekové to ale z nějakého důvodu viděli jinak a v podstatě tím již dopředu odsoudili fošnu „Excileosis“ k záhubě. Tímto albem je zkrátka velmi těžké se prokousat, nicméně nakonec jeho poslech není úplně od věci, jelikož z kompozičního hlediska na tom nejsou řečtí hudebníci tak špatně, jako z dramaturgického. Stojí to sice trpělivost a značné paběrkování, několik položek ale nad zbytkem výrazně vyčnívá a patří do vyšší jakostní kategorie daného žánru. Dobře si vede už v pořadí druhý kousek „Believe“ s celkovým drajvem a velmi pěkným zhoupnutím refrénových linek. Varhannímu úvodu štychu „The Temple“ zase hezky kontruje následné metalové vyostření, potažmo povedená sólová část. Songu „Dead End“ pak sluší rychlé tempo, melodické kudrlinky i thrashové záseky a sám o sobě by byl nejméně na osm bodů, nicméně kontext alba jej oslabuje, neb v tu chvíli už za sebou máme plnou hodinu muziky a příliš energie na soustředění nezbývá. Tohle album zkrátka mnohem lépe funguje v jednotlivostech, k nimž je nutné přičíst i dvě velmi vkusné balady „Unholy Seed Of Man“ a „The Garden“, ve kterých obzvlášť vyniká pěvecký um Kosty Tokase. Ten svým přitažlivě nakřáplým hrdlem připomíná svého krajana Yannise Papadopoulose (Beast In Black) a jako takový patří mezi hlavní lákadla této kapely. Škoda, že to samé nelze napsat o desce jako celku, přestože jistých kvalit bez pochyby dosahuje.
5,5/10
YouTube ukázka - Believe
DON´T DROP THE SWORD - Path To Eternity
V závěru recenze na debutové EP této německé kapely jsem zmínil domněnku, že plnohodnotná studiovka nebude předmětem dlouhého čekání. A hle, neuplynul ani rok a první řadovka s titulem „Path To Eternity“ je na světě. Tenkrát jsem zároveň hudebníky chválil za solidní heavy-powermetalové řemeslo, nicméně jak se nyní ukazuje, to, co fungovalo na časově střídmější ploše, neobstálo na delším, v případě tohoto alba dokonce hodinovém úseku. Minimálně strukturované písně zkrátka nejsou schopny utáhnout tak brutální minutáž a doposlouchání díla na jeden zátah kvůli tomu opravdu leze na nervy. Přitom o dobré nápady zase není nouze, úvodní song „Guardians Of Light“ sice příliš nenadchne, autoři si navíc sami podrážejí nohy nevhodným zakomponováním blast beatů (podobný fail přijde ještě v - jinak slušném - kusu „Siren Song“), druhá položka „Rotten Wings“ je na tom o kousek lépe, ačkoli i zde příjemná valčíková tempa nakonec narazí na přepálenou repetici. V rychlé položce „We Deal In Lead“ už zajiskří výborné sólo, bojově nažhavené bicí intermezza „Drums In The Deep“ pak přemostí album k jeho nejlepší části, když oslavný hymnus „To The Proud A Grave“ nadnášejí líbivé melodie, evokující baladické momentky Blind Guardian, k nimž má tato kapela vůbec blízko, a to hlavně díky zpěvákovi Antimu, který by mohl z fleku figurovat v nějakém předním tribute bandu Slepého Strážce. Pobavit dokáže také skladba „Blood Will Decide“, nicméně v tu chvíli už v hlavě celkem hbitě vyskakují vyděšené myšlenky, týkající se celkové stopáže nahrávky. Písním se začnou ještě před polovinou alba protáčet kompoziční kolečka a závěr díla už jenom nepříjemně vrže, přičemž jde zejména o pocitovou předimenzovanost, hudebně by se jinak pořád dalo nalézt několik obstojných momentů. Je jasné, že si Němci ukousli zcela neúměrné sousto, přitom stačilo trochu chytřejšího uvažování a výsledek mohl být jednak daleko zábavnější, jednak nám nemusel ukrást (zhruba) jednu osminu z drahocenného denního odpočinku.
4,5/10
YouTube ukázka - Siren Song
WINGS OF DESTINY - Butterfly Effect
Také s touto kostarickou partou jsme se již na našich stránkách potkali, a to dokonce dvakrát při popisování prvních studiovek „Time“ a „Kings Of Terror“. Mezi těmito alby mimochodem došlo k modifikaci názvu z Destiny na dnešní Wings Of Destiny, částečně se však posunulo i žánrové vyhranění, když víceméně přímočarý power-speed poněkud ustoupil progresivnější tvůrčí strategii. Kompoziční hrátky pokračují také na novince „Butterfly Effect“, nicméně nesou umírněnější charakter, který zase pojímá jak složitější progové postupy, tak melodicky rychle vtahující prvky, tato stylová fúze mi však nyní přijde o něco pevněji sevřená, nežli tomu bylo na předešlé desce. Týká se to písně „Circle Of Fire“, která sice pohrozí těžkými groovy riffy, brzy se ale přehoupne v nadmíru líbivý melody příspěvek, a také položky „From Shadows To The Light“, jež na více než šestiminutové ploše nabízí nápaditý power´n´progový zážitek, který jenom potvrzuje kvality kostarických autorů. Ty se v o něco menší, pořád ale dostatečně atraktivní formě projeví také ve skladbách „Say Goodbye To Heaven“, „Butterfly Effect“ a „Brave New World“, malinkým zádrhelem se nicméně stává dramaturgická propozice totoho alba. Najdeme zde totiž tři nikterak zajímavá intra plus závěrečnou akustickou verzi staré skladby „Time“. To vše rozprostřeno na pouhopouhé půlhodinové stopáži nahrávky. Pět nových písní opravdu není moc, což je vzhledem k současné formě autorů trochu škoda.
6,5/10
YouTube ukázka - Butterfly Effect
|
