CROM - When Northmen Die
Historické putování žánrovými kolbišti Němce Waltera „Croma“ Grosse je zakotveno v několika blackmetalových kapelách. Od nich ale tento hudebník vždy na chvíli unikal ke svému vlastnímu projektu Crom, jenž má s černou severskou agresí společné možná tak texty, hudebně se však rozprostírá na power´n´heavíkovém území. Debut „Vengeance“ vznikl před deseti lety, novinka „When Northmen Die“ je pak třetím studiovým příspěvkem. Ten ovšem ve svém úvodu navodí velmi zavádějící pocity, když ve skladbě „Behold The Lights“ slyšíme rychlé powermetalové rytmy, silný hlavní riff, jenž nadnáší zadumaně laděné popěvky (v Cromově tvorbě mimochodem velmi oblíbené), skvělé sólo a vůbec obecný tah a šmrnc. Další – nutno říct, že velmi dlouhý - obsah nahrávky se ale od podobně svižných tónů zcela odkloní a nabídne daleko umírněnější instrumentaci, ve které se líně převalují heavíkové riffy, velmi často variované akustickým vybrnkáváním a baladickou atmosférou. Nálada alba tak připomíná výlet po rozlehlých severských pláních, s prostorem pro hluboké melancholické rozjímání, které jen občas vyruší zahřmění ostřejších šlapavých temp, např. ve stylu Manowar („One Step To The Lake Below“, „When Northmen Die“). Crom vyjma bicích obstarává veškeré nástroje a do toho ještě zvládá zpívat, vše mu jde řemeslně výborně od ruky a hlasivek, na můj vkus je ale onoho klidu zbytečně moc (jakkoli mu neupírám jisté kouzlo), chtělo by to víc písní ve stylu úvodní šlehy, potažmo kusu "Sentenced To Death" s parádními vyhrávkami i postupně vtahující stavbou, na škodu by nebyla ani rozumnější stopáž, více než hodina je na sice kvalitní, časem ale lehce schematickou hudbu trochu příliš. Pokud si však libujete v poetice Vikingů, nebo pravidelně na vlnách fantazie unikáte někam do Tolkienovských světů, může pro vás být Cromova muzika trefou do černého.
6,5/10
YouTube ukázka - Shields Of Gold
CRIMSON CRY - Lost Reality
Tři roky starý debut „Waiting For Tomorrow“ těchto (anglicky zpívajících) Rusů pro mě byl velmi milým překvapením. Kvalitní a lehce přístupný power metal s dobrým zvukem, kterému dodávaly třpyt malebně klenuté vokální linky. Několik kvalitních aspektů se přeneslo také na novinku „Lost Reality“, muzika s neodmyslitelnou klávesovou výstelkou pořád slušně šlape, sound od Rolanda Grapowa stále zůstává na vysoké úrovni, z nějakého důvodu si ale zpěvák a autor Alex K. Strangel tentokrát nedokázal napsat dostatečně chytlavé fráze. Vysoko nastavená debutová laťka se tak náhle propadá o několik čísel níž, a to navzdory zmíněné funkční instrumentaci, která nejednou pobaví jemnými neoklasickými hrátkami. Jenže co je to platné, když chybí působivé vokály, o pamětihodných refrénech ani nemluvě. Člověk je tak nucen k paběrkování, když sem tam vyskočí alespoň náznak dřívější chytlavosti, jako např. v songu „Burning My Soul“, ve kterém začátek chorusu jeví tendenci k hitovému zhoupnutí, je však brzy utnut strohým zaječením a tím vše hasne. V tu chvíli se skoro zdá, že jde o nějakou divnou strategii, kdy se Strangel brání vyšší přítulnosti písní záměrně. To by ale v playlistu zase nemohla figurovat titulní položka, ve které se podařilo vrátit debutovou pohodu v téměř celé její šíři, kytarová hra po krátkém nájezdu brzy najde ultra-melodické cestičky, jež podpoří také náramně zpěvný refrén. Závěr písně nicméně končí baladickým dojezdem, který působí otevřeně a bere tak skladbě pocit semknutého celku. Druhá studiovka Crimson Cry obecně patří k lehkému nadprůměru, v porovnání s debutem ale prohrává systémem K.O.
5,5/10
YouTube ukázka - Lost Reality
MAJOR DENIAL - Duchess of Sufferings
V nedávné recenzi debutu Finů Beast In Black jsem vyjádřil touhu, aby výtečný zpěvák Yannis Papadopoulos zpíval ještě v jiném, nežli hudebně prvoplánově strukturovaném spolku. Jeho hrdlo dokáže divy a vyloženě prahne po náročnější, nejlépe progem načichlé hudbě. Shodou okolností jsem jenom pár dní poté objevil debut Řeků Majon Denial, jejichž tvorba v podstatě do puntíku splňuje výše naznačené přání, na pěveckou pozici byl pak čtveřicí hudebníků pozván právě Yannis, který ještě pravděpodobně nebyl zaneprázdněn účinkováním u finské kapely, navíc jej ke krajanům táhlo dřívější pouto, neb s Major Denial spolupracoval již před třemi lety na vůbec první písni této party. A je moc dobře, že její autoři dokáží Yannise podpořit opravdu promyšlenou instrumentací, jejíž stavbu budují pozvolna, aby se gradující pramínky slévaly pomalu, ale v závěru bezpečně našly svůj cíl. Tvůrčí proudy jsou navíc mnohdy podřízeny právě vokálům, které jemně nadnášejí a dovolují jim plnohodnotné vyniknutí. Přímo úchvatně se to daří v první části nahrávky, která až do čtvrté skladby „In Sickness Of Lust“ baví vším zmíněným, některé pěvecké vlnění disponuje atraktivitou nejlepších okamžiků Amíků Kamelot, případně jejich krajanů Witherfall, kteří loni vydali pikantní debut "Nocturnes and Requiems", a jako takové bude potěšením pro náročněji laděné posluchače. V následujícím dění autoři malinko zvážní a zároveň ještě přidají na zadumanější, stejně jako progově syté poloze písní, Yannisův projev ale nedovolí výraznější propad pozornosti, k němuž by občas přece jenom roztaženější hudba mohla svádět. Debut této kapely je zkrátka záležitostí na soustředěný poslech a jasnou povinností pro fanoušky Yannise z období, kdy účinkoval v partě Wardrum, bůhví, kdy jej v podobně kvalitní muzice zase znovu uslyšíme.
7/10
YouTube ukázka - Immortality
|
