Stu Marshall. Tenhle australský kytarista (a občas basák) se v poslední době rozhodně nenudí a zcela zjevně není jeho snem být aktivním pouze v jedné kapele. Vždyť za posledního dva a půl roku stihl vydat desku s Blasted To Static, Death Dealer i Empires Of Eden a tuhle statistiku letos rozšiřuje o debutový počin spolku Night Legion, kde kromě kytary (nejenže má Stu pro svůj nástroj v každé skladbě dostatek prostoru, i hosté, kteří se na albu objevují, se věnují výhradně šesti strunám), má na starosti i produkci, mix a mastering. Do výčtu bodů, které by mohly na posluchačskou obec působit jako lákadlo, je třeba uvést skutečnost, že eponymní prvotinu Night Legion vzali pod křídla u Massacre Records, takže by na ní něco mohlo být, jako i fakt, že v Night Legion se sešli muzikanti, kteří už nějaký zářez na pažbě mají (byť jejich domovské kapely asi nebudou hned tak okupovat titulní stránky rockových či metalových časopisů). Dvojka Glenn Wiliams (ex-Dungeon, kde se potkal právě s Marshallem) a Clay T. (Blastic To Static) obstarává velmi sytou, živou a údernou rytmiku a Vo Simpson (Darker Half) se svým specificky zabarveným hlasem, občas klouzajícím do pronikavého a leckdy až afektovaného ječáku (ne nadarmo v souvislosti se Simpsonovými hlasovými možnostmi je vzpomínáno jméno Roba Halforda), představuje tu nejvyhrocenější ingredienci Night Legion.
Výsledek jejich společného snažení je tak ostrý jako žiletka, agresivní a přímočarý. A nejméně od poloviny alba příliš snadno prokouknutelný, protože Night Legion nemají potřebu měnit svůj výraz ani postupy. Jejich power metal je v podstatě takový světově univerzální, je v něm evropská melodičnost i americká strohost, živelná energie i zřetelné kořeny v metalovém dávnověku. Jako ideální na seznámení s touto partou bych doporučil skladbu „This Time“. Ta disponuje nejvýraznějším snadno zapamatovatelným a vyřvatelným sloganem, Vo Simpson se v ní nepouští do žádných přehnaně výškových výletů, které by zatáhly za uši, Marshallova kytara je velmi hravá a neposedná. I z hlediska umístění na albu jde vlastně o nejzásadnější položku, protože právě ta rozděluje album na dvě poloviny „to by mohlo být zajímavé/už o desce vím všechno“.
Hledáte-li muziku, kterou snadno využijete jako kulisu v autě (pozor ale na rychlostní limity) a krátkodobě i jako sousto k intenzivnějšímu soustředěnému prozkoumávání, „Night Legion“ by mohli být dobrý tip. Devět rtuťovitých úderek, jenž mají jednotlivě ohromnou sílu, kterou se jim jako celku však nepodaří udržet. Hudebně se chce říct typický Stu Marshall, i když paradoxně třeba ve srovnání s dva roky starým albem Empires Of Eden (jasně, u nich roli hraje především barevnost, způsobená využitím devíti různých vokalistů) mají Night Legion sice silnější okamžitý efekt, ale v dlouhodobé účinky jsou jednoznačně slabší.
|
