VICTORIUS - Dinosaur Warfare - Legend of the Power Saurus
Pouhý rok po povedené desce „Heart Of The Phoenix“ nám němečtí Victorius servírují další nahrávku, tentokrát ve formě EP. Jako textový základ jim posloužil malinko úsměvný až infantilní příběh o dinosaurech, nicméně jelikož se zde pohybujeme na úrovni ultra pozitivního power-speedu, ničemu to nevadí, prvotním úkolem tohoto žánru je odjakživa rychlé pozvednutí nálady, hledači lyrických symbolů a nastavování existenciálních zrcadel zřejmě poslouchají jiné styly. A pokud se vyplavování radostných endorfinů týká, odvádějí tito Němci už léta dobrou práci, přičemž letošní EP není výjimkou. Dílo se sice rozjíždí pomaleji, po krátkém intru nastoupí song „Dinosaur Warfare“, což je standardně nadprůměrný příspěvek kapely, zde se sborovým připomenutím poslední fošny Bloodbound nebo svůdným sólem. Pravá žánrová show ale vybuchne až v navazujících dvou položkách. Kusy „Legend Of The Power Saurus“ a (ještě více!) „Lazer Tooth Tiger“ nabízejí prvotřídní speedmetalovou jízdu s vánoční nadílkou melodických ozdob, v čele se sólovými výkruty a extra chytlavými refrény. V ten moment se kvalitativní koeficient nahrávky pohybuje hodně vysoko, jenže se spuštěním štychu „Razorblade Raptor“ zase rychle upadne. Němečtí autoři zřejmě chtěli atmosféru zahustit hutnější a nikoli prvoplánově vlezlou chytlavostí, což se daří až do příchodu refrénu, který má jednu vadu, a to, že se nedá moc poslouchat. Tudy prostě cesta nevede, tohle je naprosto nevítaná a pohodu rušící brzda. Dojem částečně napraví opus „Flames Of Armaggedon“, jenž jakostně spadá do kategorie úvodní položky s tím rozdílem, že nabídne – krom silnějších orchestrálních průniků – zejména další libě zpěvný chorus. Výsledkem je tedy - až na jednu chorusovou výjimku - povedená kolekce optimisticky nasládlých písní, která musí fandy žánru (zejména ty konzervativněji laděné) těšit a bavit.
7,5/10
YouTube ukázka - Lazer Tooth Tiger
VINIDE - Reveal
S nápadem napsat koncepční album se sci-fi námětem přišel zpěvák a kytarista Elmeri Kinnunen před třemi lety. Mezitím se z kapely Vinide odporoučel basák, nicméně i tak celý proces psaní alba proběhl velmi rychle, kteroužto informaci hodlám s trochou recenzentského cynismu zneužít. Ono album „Reveal“ opravdu vypadá jako spíchnuté za pár dní, případně jako projeté softwarem generujícím libovolné orchestrace, pokud možno co nejhalasnější. Zdá se, že každého, kdo se naučí tyto programy ovládat, zachvátí najednou obrovská radost a hned chce o své nové dovednosti informovat celý svět. Že by zároveň nebylo marné mít alespoň nějaký talent ke komponování hudby jako souvislého a poutavého celku, to už nikdo moc neřeší. A tak je před nás vržena více než hodinu trvající porce symfonických vzorců, které ovšem jen málokdy zacvaknou s potřebnou chytlavostí. Osobně jsem pozornost zbystřil až při orchestrální gradaci songu „Breakout“, poté při sólovém partu písně „The Rat“, nebo u kompozice „The Great Voyage“, která vykazuje vyšší nápaditost v celé hrací délce. V rámci nikterak záživného alba se dá lichotivěji promluvit také o položkách „Bombs“ a „Another Dimension“, jinak ale není moc co šířit. Některé kusy se vyloženě vlečou („The Plan“), jiné podráždí divnými vokály („Reveal“), občas zazní až příliš sluchatá ždímačka Nightwish („Believe“), na albu se navíc objevují minimálně zajímavá mluvená intermezza, která pouze uměle natahují stopáž. Jedna taková rádoby příběh tvrdící mezihra s titulem „The Truth“ má téměř tři minuty, a to se dá vydržet maximálně tak jednou. Nedá se nic dělat, tento studiový zářez finské kapele prostě moc nevyšel.
4/10
YouTube ukázka - The Beginning Scene
FROZEN CROWN - The Fallen King
Zaposlouchání se do prvních písní alba „The Fallen King“, které na počátku února vydala debutující parta Frozen Crown, je vyloženou radostí. Nápaditost, chytlavost, celkový drajv a parádně zpěvné refrény, to jsou hlavní devízy úvodních tří skladeb, potažmo položky „The Shieldmaiden“. Kompozice „I Am The Tyrant“, jež je mezi tyto chuťovky vklíněna, nicméně přijde s o něco odlišně založenou hrou. Italové totiž nehodlají bruslit jenom mezi čistě powermetalovými mantinely a občas si chtějí přelézt také na modernisticky koncipované kluziště se zářezy agresivnějších metalových nožů. Ty prezentují občasné blast beaty nebo harshové vokály, které kontrují výborné pěnici jménem Giada Etro (Ashes You Leave), což mimochodem není jediná osoba ženského pohlaví, tou další je kytaristka Talia Bellazecca a na obě je radost pohledět. Základem je ovšem muzika, jež je v případě Italů mimořádně svěží a zábavná, a to i v oněch stylových hrátkách, které vhodně variují esenciální powermetalové petelice a jen výjimečně za jejich odvázaností zaostávají (nejcitelněji to platí pro zmíněnou "I Am The Ryrant"). K výše jmenované čtveřici perel dále patří kus „Across The Sea“ se synťákovým úvodem, připomínajícím devadesátkové popové hvězdy Erasure, potažmo s příjemnými vokálními linkami, jež se vinou od slok, přes bridge, až k pohodovému refrénu, a dále obdobně laděná pohodovka "Everwinter" se sólem lehkým jako mořský vánek. Zkráceně řečeno, parta Frozen Crown dokázala hned zkraje powermetalové sezóny nabídnout jeden z jejích nesporných vrcholů.
8/10
YouTube ukázka - Kings
|
