Němečtí Mystic Prophecy jsou zpět s novým albem, tentokrát ovšem nejde o klasickou studiovku, nýbrž o kolekci deseti (s bonusem jedenácti) coververzí. Důvod této akce je prozaický, zpěvák Roberto Liapakis patří mezi velké fanoušky pop-rockové hudby sedmdesátých až devadesátých let, přičemž jej vždy zajímalo, jak by některé z jeho oblíbených hitů zněly v rock-metalově vyostřeném hávu. Seznam interpretů, které si Němci vzali na paškál, lze již při prvním zvědavém zhlédnutí označit jako nápaditý, o to silnější člověkem zacloumá očekávání, jak že vše nakonec dopadlo.
Celkem dvojsečně, přičemž asi není překvapivé, že předpokladem finálního úspěchu je samotná hudební kvalita originální verze. Start nahrávky je prvotřídní, cover „You Keep Me Hanging´On“ od Kim Wilde má lahodný šmrnc, oscilující na hranici hard rocku ala Whitesnake až po vzdušnou dynamiku stylu AOR, přesně takhle má vypadat precizní předělávka. Špatně si nevede ani navazující „Hot Stuff“ od Donny Summer, obzvlášť potěší vychytané sólo (touto disciplínou ostatně hudebníci osvěžili většinu playlistových položek), nicméně trochu skřípne energie v refrénu. Nejde zatím o nic dramatického, ovšem jak se brzy potvrdí, tento zatím pouze letmý neduh v budoucím dění alba nejednou zbytní do daleko hrozivějších rozměrů.
Parta Mystic Prophecy sice hraje power metal, ovšem nikoli jeho vzletnou, ale spíše zemitou, hutnými riffy udusanou variantu. A tato kompoziční tíha se přenesla také do několika předělaných songů, přičemž jim tím skutečně neprospěla. Značně rozporuplně dopadl hit „I´m Still Standing“ od Eltona Johna, nicméně v tomto případě – alespoň mě – nijak nebaví ani původní verze, takže zatím není úplně jisté, na čí straně je větší podíl „viny“. U navazující písně „Because The Night“ je už zločinec zcela jasný, zde totiž narazila metalová kosa na popový kámen. Němcům se vlastně povedl husarský kousek, jelikož z původně svižné kompozice dokázali vysát veškerou energii (zejména refrén zní trestuhodně utahaně a vyčpěle). Tady jdou body nahrávky hodně dolů.
Nálada se však posléze zvedne, když o kusu „Space Lord“ (Monster Magnet) lze bez nadsázky napsat, že jej naopak autoři svým zpracováním povýšili nad samotný originál. Zejména zpěvákův výkon zaslouží absolutorium, celkově pak zaujme posun skladby do hlubokých grungeových končin a silná dávka undergroundově "začouzené" atmosféry. „Get It On“ (T-Rex) díky podílu estrádních prvků rovněž funguje, z písně „Tokyo“ (Tokyo) naopak rockové aranžmá vycucalo night-city-live feeling, který dodává pel původní verzi. Fláky „Proud Mary“ (Creedence Clearwater Revival) a „Shadow On The Wall“ nijak neoslní ani v originále, Němci alespoň k první jmenované přidali hutné a řezavé riffy, druhou se jim ale „zachránit“ nepodařilo, naopak brutální repeticí refrénu udělali svoji coververzi těžce nezáživnou. No a ze skladby „Are You Gonna Go My Way“ od Lennyho Kravitze pánové opět odčerpali notný kus tehdejší energie. Výsledek tedy není bůhvíjak oslnivý. Za výběr některých hitů a jejich zpracování zaslouží pánové velké plus, na jejich albu ale stejně tak figuruje několik předělávek, jejichž poslech už nemusím nikdy v životě absolvovat.
|
