Přestože zlé jazyky tvrdily, že to mají Black Veil Brides spočítané a že jejich zpěvák Andy Biersack si libuje pod přezdívkou Andy Black ve své popové sólové dráze, vypadá to, že opak je pravdou. Tři roky se sice u této kapely nedělo takřka nic a proto mohla být zpráva, že na začátku letošního roku vyjde jejich novinka pojmenovaná „Vale“ skoro bleskem z čistého nebe. Fanoušci (nebo spíše fanynky), kteří kapelu milují až za hrob, začali nadšením ječet, jejich odpůrci (kterých je zhruba stejný počet) zase připravovat slova nejostřejší kritiky. Co naplat, Black Veil Brides, přestože už je od pubertálních idolů dělí nějaký ten pátek, mají nejen stále silné jméno, ale i nějaký ten talent.
I když Andy Biersack řadu svých fanoušků vytočil doběla slabým sólovým albem „The Shadow Side“, kde koketoval s plytkým soudobým popem až za hranicí dobrého vkusu, hůl se nad ním ještě nelámala. Důvodem byl fakt, že desky, které s Black Veil Brides dosud vytvořil, nebyly vůbec špatné, jejich přelomové dílo „Wretched And Divine: The Story Of The Wild Ones“ z roku 2013 má i pět let od svého vydání sílu a hity typu „In The End“ či „Resurrect The Sun“ patří do kategorie těch, které se kapele podaří napsat jednou, dvakrát za život. Možná proto si na další desce zvolili cestu, která vedla spíše ke klasickému heavy metalu, kde na podobné hity nebylo místo. Nahradily je složitější kompozice, které už nečerpaly jen z vlivů Kiss či Mötley Crüe, ale i z kovové ostrovní scény.
Když se pak podíváme na novinku „Vale“, je hned na první poslech znát, jako by se Black Veil Brides minulého (mílového) kroku vpřed trochu zalekli a s novinkou tak trochu couvají do dávno vybojovaných pozic. Metalová tvrdost je až na pár výjimek rázem pryč a kapela se více než k minulému albu obrací k „Wretched And Divine: The Story Of The Wild Ones“. Pro staré fanoušky možná důvod k radosti, pro ty střízlivější toho tolik na vyskakování není. „Vale“ totiž chybí takové dílo jako „In The End“ a místo toho se posluchači dostává více popového balastu (že by vliv Biersackovy sólové dráhy?) a teatrálních poloh, které jsou zde na úkor přímočarosti a přirozené rockové hitovosti. „Vale“ tak stojí někde na půli cesty mezi oběma předešlými počiny, ovšem neděje se tak s úplně vztyčenou hlavou. Že by studnice nápadů pomalu vysychala?
Najdou se tu pochopitelně dobré skladby. I když začátek desky (po mluveném intru „Incipiens Ad Finem“) v podobě otvíráku „The Last One“ zaskočí svou klidnou notou a kytarové riffy v ní zní tak trochu aby se neřeklo, kvalitu právě tahkle skladba v sobě má. Nabízí totiž to, co člověk chce od Black Veil Brides slyšet, ať už to je úderný refrén, Biersackovo hejskovské frázování či maidenovské kytarové vyhrávky. Naopak v následující „Wake Up“ ihned praští přes uši už dávno otřepaný popěvek, blížící se k současnému střednímu proudu. Skladbu se sice snaží zachránit slušný refrén, ovšem zde začíná červíček pochybností hlodat. Podpoří jej ještě „When They Call My Name“, což už je jasně popově orientovaná skladba se stokrát převařeným refrénem, který člověk může slyšet v různých obměnách na řadě „tuze skvělých“ hitrádií.
Lépe si pak vedou svižnější věci „The Outisder“ a „King Of Pain“, které lze s úvodní „The Last One“ a závěrečnou baladou „Vale (This Is Where It Ends)", jež kupodivu působí svěžím dojmem, považovat za vrcholy celé desky. Není v nich sice tolik entuziasmu jako v nejlepších věcech z minulých dvou alb, ale pro letošní rok znamenají právě tyto skladby pro Black Veil Brides vrchol snažení. Mnohem hůř si kapela pak vede v „Our Destiny“ (opět neskutečně provařený popěvek), v na první poslech ambiciózní „The Ballad Of The Lonely Hearts“ (každou další šancí ale skladba ztrácí) a zejména v osmiminutové „Dead Man Walking (Overture II)“, jenž na své rozmáchlé ploše nepředvádí nic, co by fanouška nutilo pustit si právě tuto věc znovu.
„Vale“ proto může představovat docela zklamání. Kapela na něm přešlapuje na místě jako kdyby až moc přemýšlela, co udělá jejich další krok a zapomněla na odvahu riskovat. Ztratila tak část své energie, toho velmi důležitého aspektu, který je v minulosti dostal na vrcholky hitparád. Uvidíme proto, kam se hne v příštích letech… Směr, kterým vykročila s „Vale“, není ten úplně nejšťastnější.
|
