Budete-li zkoumat životopis kytaristy Constantina Hevia Torana (v metalových kruzích známějšího pod jménem Tino Hevia), dopočítáte se nejprve tří alb v řadách dávno již neexistujících španělských powermetláků Nörtwind, poté dojde na sedmičku desek pod vlajkou stylově i zemí původu spřízněných Darksun a svoji diskografii Tino na konci loňského roku doplnil o první zářez na pažbě kapely Reveal. Ta pochopitelně stylově není příliš vzdálená dosavadní Tinově profilaci (však je taky Tino výhradním autorem všech skladeb) a možná chtěl principál i trochu zavzpomínat na staré časy v Darksun, protože vyjma tlustých strun a mikrofonu tvoří sestavu Reveal právě současní i bývalý členové této kapely. Ty doplňuje basák Jorge Ruiz, křikloun Rob Lundgren, kterého by tuzemští metaloví fanoušci mohli důvěrně znát z posledního alba kapely Epilog a pár hostí, jejichž jména mají potenciál přitáhnout ještě silnější pozornost posluchačů.
Podstatou tvorby Reveal jsou melodie, energie, harmonie a chytlavost, prostě všechny ty základní elementy, na kterých je postaven power metal, jehož tradic i kořenů se Reveal drží, neopouštějí je, nepřináší do nich nic nového, ale přitažlivým způsobem je využívají v plné šíři. O všech devíti skladbách tak lze říci, že v nich narazíte na zapamatovatelnou melodii, chytlavě zpěvný refrén, snadno klouzající do uší, spolehlivý pěvecký výkon Roba Lundgrena (dostatečně osobitého, nicméně – ona tomu nahrává i samotná atmosféra skladby – třeba ve vláčně důrazné „Dark Angels“ hodně se blížícího projevu Zaka Stevense), povedené hráčské výkony, v nichž občas o chlup důležitější roli mají černobílé klapky před kytarami, a to i přes to, že Reveal lákají i na jména hostujících kytaristů Marcuse Siepena (Blind Guardian) a Toma Naumana (Primal Fear, Sinner). Jméno třetího hosta Marcuse Rodrigueze (Rage) se nakonec z celé hostující trojice jeví jako nejdůležitější, a to z toho důvodu, že Marcos se (kromě kytarového sóla ve skladbě „300“ a masteringu) v bonusové předělávce nejvydařenější skladby alba, velmi živé a téměř divoce splašené „Blood And Sand“, která v podání Roba Lundgrena má explozivní a strhující energii, chopí kromě kytary i mikrofonu. A svým hlasem, snadno zaměnitelným s raným projevem Hansiho Kürsche či Jense Carlssona, do skladby i za vydatné podpory sborových vokálů stříkne pořádnou dávku espritu Blind Guardian a dokáže z ní (paradoxně) vymáčknout ještě větší zážitek, než Rob Lundgren.
„Timeline“ je takové univerzální power metalové album. Najdete na něm v potřebné kvalitě vše, co od takto stylově striktního počinu můžete očekávat, nicméně deska nenabídne natolik zásadní materiál, o kterém by se dlouho mohlo dát mluvit v superlativech (i když bonusová položka je tomu velice blízko). Ale minout tohle album by rozhodně byla škoda.
|
