I když jsou King`s X dosud bráni jako živá kapela, skutečnost je taková, že tahle kultovní formace ze Springfieldu v Missouri se tak trochu rozštěpila a všichni tři její členové mají dnes i jiné akitivity a tak jim na společnou tvorbu čas prostě nezbývá. Frontman Doug Pinnick působí po boku George Lynche (Lynch Mob, ex-Dokken) a Raye Luziera (Korn) v projektu KXM, bubeník Jerry Gaskill vydal před časem sólovku „Love And Scars“ a konečně kytarista Ty Tabor se kormě bočního projektu The Jelly Jam opět věnuje své sólové dráze. Ta započala sice už před dvaceti lety, v době, kdy King`s X byli stále na svém vrcholu, ale v poslední době dává ještě větší smysl, když jeho domovská, v určitých kruzích mezi božstva vynášená kapela, jen sem tam koncertuje a desku nevydala už deset let. To musí mít umělec Taborova formátu nutně silný autorský přetlak.
Ventiluje jej tedy aktuálně prostřednictvím sólové novinky „Alien Beans“. Ta vychází takřka v tichosti, jak už ale u tohohle celkem nenápaného muzikanta bývá zvykem. Nenápadného, leč výborného a uznávaného. Pokud bychom si chtěl zaparafrázovat po cimrmanovsku, nutně bychom řekli, že Ty Tabor je jeden z nejlepších a nejvynalézavějších hardrockových kytaristů, kterří se na scéně za posledních třicet let objevili. Můžou se o tom vést spory, může s tím leckdo nesouhlasit, ale to je tak to jediné, co se proti tomu dá dělat. A navíc, když mu poklonu už dávno vysekli takoví mistři oboru jako je Paul Gilbert (Mr. Big) nebo Slash (Guns N`Roses), vlastně ani není o čem polemizovat. Navíc, zasvěcenci vědí své už třicet let od debutu King`s X „Out Of The Silent Planet“…
Taborova sólová dráha se od jeho tvorby v King`s X prakticky nijak zvlášť neliší. Možná největším rozdílem je fakt, že u mikrofonu nestojí Pinnick, ale on sám. A to, že kromě toho, že je naprosto skvělý kytarista, je i dobrý zpěvák, se o něm ví už dávno. Takže vlastně aktuální „Alien Beans“ nemůže ničím zvlášť překvapit. Karty jsou totiž rozdány hned v titulním intru, kde Taborova ekvilibristická kytara vtáhne posluchače do děje, aby v následující, blues/hardrockově hřmotné „Freight Train“ jasně nastolila směr, kterým se tato deska vydá. Slyšíme zde jasný hardrockový základ, na který se roubuje jak stařičké blues, tak trocha té nezbytné devadesátkové alternativy, ale i pár progresivních postupů a metalového lesku.
Prim pochopitelně hraje kytarová práce, ale Tabor nezapomíná na písničku jako takovou. Sice je nutné si přiznat, že „Alien Beans“ nemá jasný hit, který by se stal ukazatelem pro zbytek alba, ale ať už si vezmeme kteroukoliv z deseti zde obsažených věcí, pokaždé je daná kompozice něčím zajímavá. Jako ty nejsilnější můžeme vypíchnout zeppelinovským riffem vyšperkovanou „Johnny Guitar“, zvonivou (i když v refrénu trochu infantilní) „This Time“, skvělými sóly prodchnutou „Until The Day Is Done“ a závěrečnou baladickou „Deeper Place“. Ovšem kvalitativné rozdíl mezi nimi a zbytkem desky, který se přece jen tváří poněkud nenápadněji, není nijak velký. To jen dokazuje fakt, že „Alien Beans“ je velmi vyrovnaná kompozice, která neprožívá sice žádné masivní vrcholy, ale už vůbec ne nějaké kruté pády.
Pro fanoušky King`s X je tahle deska nezbytností. Stejně tak pro kytarové fanatiky, protože Tabor zase předkládá precizní práci, která může leckteré jeho kolegy vyučovat. Ovšem k širším masám se pravděpodobně nedostane (stejně jako King`s X kromě doby své největší slávy v první polovině devadesátých let), protože na to je to deska skutečně nekomerční, nehrající podle žádných pravidel showbyznysu. Kvality jí to ale v žádném případě ubrat nemůže. Dobrá, poctivá práce.
(Album vychází ve formátu dvojCD, kdy na druhém disku jsou umístěny remastrované verze starších Taborových skladeb. Ten však není předmětem této recenze).
|
