Mrazivé dny, příroda v melancholickém útlumu, brzké stmívání a budíček do tmy. Takové období vyžaduje adekvátní hudební doprovod, který podtrhne a třeba i zdůrazní studené atmosférické nálady, jež nás právě obklopují. Já osobně pro tyto účely volím kolonku melodického deathu, případně blacku, leč málokterá nahrávka naplní mé specifické (čímž nemyslím náročné) touhy. Je proto nutné hledat a zkoušet, většinou se dříve nebo později zadaří, právě jako v případě tureckého spolku Sabhankra, jenž na novince „From The Frozen Mountains“ (jak příznačný titul!) koketuje s melodickým blackem, ovšem ve velmi umírněné podobě, která do sebe stejnou měrou váže symfonické prvky, s občasným thrashmetalovým zahřměním jako příjemným bonusem.
Na albu figuruje šest položek, což není mnoho, zde ovšem nejde o kvantitu, ale kvalitu úměrně propojenou se systematickým budováním atmosféry a náladomalby. O typické blastbeatové ťukanice ochuzeni nebudeme, jsou však zakomponovány střídmě a pouze do té míry, aby na pravém místě dynamizovaly hudební integritu skladeb. Týká se to úvodu alba, první song s názvem „Crushed Under The Fists Of The New Reign“ vtahuje rychlým tempem, kterým v základu neustále probublává lehké melodické vrnění. Vrstevnatost zajistí krátkodobé sólové zpomalení, blackový majestát zase výživně naježený zpěvákův jekot, který obstarává zakladatel kapely a ještě navíc kytarista Savaş Sungur. Navazující počinek „They Are Everywhere“ nabídne nejlahodnější okamžik díla, kdy po melodickém nájezdu vytryskne nápaditá autorská láva, jejíž var zajišťují symfonické plameny (i ty ovšem plápolají s nevtíravě hřejivou intenzitou) a zejména thrashově pochodové riffy, v závěru skladby přetransformované do libých vyhrávek, to vše za doprovodu metronomicky přesného zvukového efektu, jenž připomíná objevování a mizení objektu na ponorkovém radaru.
„My Thirst For Blood“ patří společně s kompozicí „The Last To Stand“ mezi rozvážně tažené skladby (opět nechybí atmosférické zvuky), ve kterých se ve fantazii přesouváme na nekonečné a věčně zasněžené severské pláně, o kousek lépe si nicméně vede druhá jmenovaná, a to i díky zajímavému vokálnímu přecvaku do deathové kolonky, čímž nálada této skladby evokuje tvorbu Švédů Hypocrisy. Valivým tempem s kontrastem blackových meluzín a další várkou melody vyhrávek disponuje štych „It Burns“, stejně jako „From The Frozen Mountains“, ve kterém zvlášť zaujme chytlavá dikce vokálních frází, potažmo sólové trylky nebo závěrečný dojezd, jenž nadnášejí poklidné rytmy s jemnými orchestrálními doteky. Jde o vkusné vyústění celé nahrávky, na které autoři nehodlali vymýšlet cokoli objevného, přesto se jim povedlo přijít s dostatečně chytlavým materiálem, jenž navíc skálopevně jistí pocitově přesný zvuk.
|
