Co nového u německých melodeathařů All Will Know? Kompletní rytmika a vloni vydané album „Infinitas“. Máte-li ještě v paměti to, že o téhle kapele byla řeč před dvěma lety v souvislosti s jejich debutem „Deeper Into Time“, tak pokud vám nějakým řízením osudu z toho uvízly v hlavě nějaké podrobnější informace, můžete klidně následující řádky přeskočit, neb budou velmi, velmi podobné těm minulým. To svědčí o tom, že All Will Know prostě dělají muziku tak, jak jí dělat chtějí, ze svých pozic nikam neuhýbají, v podstatě se nijak zásadně ani nevyvíjí, a pokud vás jejich debut zaujal, můžete bez váhání sáhnout i po jeho následovníkovi.
Výhodou debutu byla skutečnost, že All Will Know, nijak nevybočující z hranic žánru a v podstatě se vytrvale držící univerzální struktury skladeb, byli plně odhalitelní až tak po třetí čtvrté skladbě. Z tohoto pohledu budou ti, kteří se s kapelou seznámí až v tomto kole v určité výhodě, protože k tomuto závěru dojdou zhruba po stejně době, těm zkušenějším však bude jasno hned. Ne snad, že by All Will Know seděli na nějakém kolovrátku a točili stále dokola podobné melodické motivy. Nicméně prakticky v každém kousku jejich kolekce dojde na propojování akčně neurvalých bicích, melodických riffů, propojení čistého melodického zpěvu se nadýchanými sbory (zpravidla v refrénech), s agresivním chropotem či řevem (zpravidla ve strohých a ostrých slokách), do toho všeho vytrvale prosakují klávesy a samply, vše se odehrává ve rtuťovité atmosféře a s neutuchající živelnou intenzitou, až se prostě celý tenhle našlápnutý kalup sleje do jedné nepřehledné hmoty, ze které vám v hlavě zůstane máloco. Přitom některé z melodických nápadů nepostrádají chytlavost a zapamatovatelnost, agresivní výpady zase mají velice silný tah na bránu a nekompromisnost. Jen tím jejich součtem nedojdete k žádnému jásavému výsledku. Možná by pomohlo, kdyby dvě krátká instrumentální náladová intermezza vypouštěla tlak nahrávky průběžně a ne až v druhé polovině a v samotném závěru alba. Unplugged verze titulní skladby minulého alba „Deeper Into Time“, hozená kamsi až do pohodového reggae se smyslným ságem však jasně deklaruje, že základem tvorby All Wil Know je příjemné a hravé písničkářství. Škoda, že jej kapela tou vyhroceností a útočností (někdy umělou a za každou cenu) docela vydatně stírá.
A jelikož se dá o „Infinitas“ říct, že All Will Know ve svých rovnicích jen přeházeli pár čísel tak, aby jim vyšel naprosto stejný výsledek jako minule, musí být i závěr velmi podobný – vrcholem alba se může stát prakticky každá položka, ale jen těžko vás některá z nich dotlačí k nadšené extázi. All Will Know nejsou kdovíjak zásadní objevitelé nových postupů, na druhé straně se na moderní vlně vezou bez nějakého škobrtání a naprosto spolehlivě jsou schopni na chvíli uspokojit melodiky i agresory, kteří by se u „Deeper Into Time“ mohli dobře (jak známo, dobře je za tři) pobavit. Ale za rok za dva, a třeba už i za měsíc, za dva, si na tuhle kapelu dost možná ani nevzpomenete.
|
