Lidi přicházejí a odcházejí, to je přece naprosto normální jev. A v metalových dějinách už došlo k daleko překvapivějším rozkladům sestav. Nicméně je pravdou, že kolaps, ke kterému došlo v Leaves´ Eyes, který měl razantní dopad i na soukromý život (nebo to bylo naopak?) do té doby hlavních postav kapely, byl poměrně nečekaný. Parta kolem Alexandra Krulla však reagovala obratem (jinak řečeno, v téhle části kapely to asi až takové překvapení nebylo), přibrala do svých řad finskou zpěvačku Elinu Siiralu (které to pochopitelně velmi dobře zpívá) a po EP „Fires In The North“, jehož větší část cíleně nabídla přímé srovnání mezi Liv Kristine a aktuální posilou ve formě předělávek skladeb z posledního alba, přichází Leaves´ Eyes s novinkou „Sign Of The Dragonhead“.
Ze zmíněného EP i ze singlů představených před vydáním desky je zřejmé, že co se hlasu Eliny týká, nejedná se o změnu kdovíjak dramatickou. Elina sází víc na operní výraz (jasně, díky tomu se až podvědomě nabízí srovnání s jistou Elininou krajankou a díky symfonickým nádechům i s jejím dávným působištěm) než Liv Kristine, nicméně nelze říct, že by v důsledku toho Leaves´ Eyes nějak razantně museli měnit svou tvář, na tento element sázeli i v minulosti. Stejně tak jako na silné chorály, principálův chropot (byť tentokrát poměrně umírněný), výrazné melodické refrény, nadýchanou symfoničnost, decentně přibroušený sound, neodporující vazbě na Vikingy, kteří oproti dřívějšku vytlačili ostatní etnické motivy a stávají se hlavní linií alba.
Z výše uvedeného by mělo být zřejmé, že fanoušci i přes personální karambol dostanou to, co od Leaves´ Eyes očekávají. Včetně určité nevyrovnanosti kvality skladeb. Díky tomu vedle sebe můžou stát folkovinou načichlá, tanečně lehkonohá „Jomsborg“ s až rozvernou náladou, velmi silným pompézně nadýchaným refrénem a bojovnou náladou v duchu Turisas, a na straně druhé podobně zabarvená „Riders On The Wind“, která svojí náladou vyloženě žadoní o to, aby zazněly dudy, přitom brnká až o sladký popík a navíc dokáže velmi průhledný slogan vytěžit až téměř do zblbnutí. Celá jedenáctka písní drží konstantní náladu, sází na zpěvnost, pompéznost a dokonce i závěrečný pokus o výpravnost ve „Waves Of Euphoria“ nevyznívá do ztracena.
Otázka, jestli Leaves´ Eyes mohou přežít bez Liv Kristine je tedy zodpovězena. Mohou. V aktuální formě nijak zvlášť nevyčuhují z podobně znějících kapel, s aktuální deskou si ostudu neudělají , ale stejně se dá počítat s tím, že když se příznivců kapely zeptáte na její nejlepší album, název „Sign Of The Dragonhead“ uslyšíte jen stěží. To však nic nemění na tom, že je to album jasně nastavené tak, aby se příznivcům líbilo. Jako kdyby si Alexander Krull byl vědom toho, že rozchodem s Liv řadu fandů naštval natolik, že tenhle tah musí zahrát na jistotu. A to Leaves´ Eyes stoprocentně vychází.
|
