Přestože Pop Evil s každým dalším albem získávají lepší pozici na americkém trhu, z hlediska uměleckého jako kdyby se nad nimi začaly stahovat mraky. I když singl "Footsteps" z posledního alba „Up“ se zakousl do žebříčků a skončil na výborném devátém místě, jednalo se o skladbu vpravdě nezajímavou, která jen kopírovala trendy v rockové hudbě a stala se tak jasným prefabrikátem soudobého amerického rockového průmyslu. Jenže na to mládež za oceánem slyší a Evropa Pop Evil nikdy zvlášť nelákala. Tytam jsou doby slušných desek „War Of Angels“ nebo „Onyx“, které nabízely práskavé riffy, drajv a energii. Tedy všechno, co už minulé „Up“ začínalo chybět. A takový trend pokračuje i na bezejmenné novince. Proč bezejmenné? Má snad symbolizovat nový začátek, kterým Pop Evil už dočista odhazují své rock n`rollové kořeny a směřují více ke střednímu proudu, který snesou i komerční FM rádia?
Úvodní „Waking Lions“ sice zahřmí post-grungeovými riffy, ovšem i v ní je slyšet jasný příklon ke komerci. Následující „Colors Bleed“ a „Ex Machina“ nabídnou svižnější hudbu, ovšem nápadů se kapele už tolik nedostává. Po bezzubé raprockové „Art Of War“ se sice otevře nejzajímavější část desky, kdy „Be Legendary“ má silný refrén, jenž působí optimistickým dojmem a „Nothing But Thieves“ je pak určitě nejlepší položkou celé desky. Její tajemná atmosféra ve spojení se slušnými nápady z ní dělá jedinou skutečně zajímavou skladbu celé kolekce. A to není příliš lichotivé hodnocení.
Od „A Crime To Remember“ je už skutečně zle. Kapela definitivně rezignuje na jakoukoliv energii a směřuje do popových vod. Kytary náhle ustupují do pozadí, přednost dostává klavír a rapující Leight Kakaty. A to ještě kalich hořkosti nedopil posluchač do dna. „God`s Dam“ se vcelku nešikovně nadechne odéru klasického nirvanovského grunge a vrchol hrůzy přichází s „When We Were Young“. Tady Pop Evil sahají hodně nešikovně do popových vod a navíc podobné využití vícehlasů v refrénu už posluchač může znát z posledních Linkin Park, z těch nejhorších chvilek Nickelback nebo od řady dalších současných umělců, kteří se pohybuje někde mezi popem, rádiovým rockem a r`n`b. Navíc tady není ani zbla originality, jakéhokoliv nápadu, ničeho….
Konec alba je sice trochu smířlivější, když „Birds Of Pray“ nabídne docela slušné melodie a vypjatý Kakatyho hlas ukazuje, že tento chlápek nepřestal být slušným pěvcem, i když pro jeho rozptyl není u nových Pop Evil moc místa. Závěrečná „Rewind“ se zase znovu vrací do devadesátých let, do deštivého Seattlu, aby svou melancholickou náladou uzavřela desku vcelku slušným způsobem. Ovšem síla chybí i tady. Vše je stokrát přežvýkané, provařené, slyšené v mnohem lepší podobě.
Chválit rozhodně není co. Pokud chtěli tímto albem Pop Evil u svých fanoušků složit reparát za průměrnou „Up“, tak se to rozhodně nepovedlo. Kapela čím dál více zabředává do popového balastu a nezdá se, že by znala cestu kudy odsud vyváznout a vrátit k plnohodnotnější tvorbě minulých let. Možná je za tím účel, zkouška oslovení nových posluchačů, ale v tomto případě Kakaty a spol. docela dost riskují, že ztratí ty staré. Ona ani americká konzumní společnost nebere úplně všechno, co se jí nabízí. Jen aby se z Pop Evil v dalších letech nestalo skutečné „popové zlo“.
|
