Situace kolem legendy AOR, slavných Asia, je dnes trochu složitá. Poté, co před pár lety ještě působila její klasická sestava, čtveřice John Wetton, Steve Howe, Geoff Downes a Carl Palmer, dnes je kapela takřka v troskách. Howe odešel, aby se věnoval jak svým domovským Yes, tak i bohužel tragicky ukončené kariéře se svým synem Virgilem a Wetton na začátku loňského roku umřel. Za oba už je v kapele sice náhrada, ovšem jak Downes, tak Palmer označují budoucnost kapely jako krajně nejistou. Proč ale rozebíráme situaci Asia v úvodu článku o zbrusu novém projektu Dukes Of The Orient? Ten je totiž s Asii propojen takřka pupeční šňůrou. Nepůsobí v něm sice ani jeden z dvou jmenovaných přeživších členů původní čtyřky, ale i tak v něm najdeme muzikanty, kteří během let nesli prapor kapely Asia hrdě vzhůru a na některých dneskách ukázali, že jsou více než dobrými náhradníky některých původních členů.
Za novou kapelou stojí (když pomineme vliv vedení labelu Frontiers Music) zpěvák a basista John Payne. Ten samý člověk, který na začátku devadesátých let nahradil Johna Wettona v Asii a nemalou měrou se podílel na dalších deskách až do alba „Silent Nation“, po kterém opět uvolnil místo Wettonovi. Spolu s Paynem tvoří druhou polovinu Dukes Of The Orient klávesista Erik Norlander, dnes člen formace Last In Line, který však dlouhá léta působil v partě Asia featuring John Payne. Právě muzikanti z této kapely, která názvem přímo navazuje na zde několikrát zmiňovanou Asii tvoří i páteř této nové kapely. Je tu čtveřice kytaristů Guthrie Govan, Jeff Kollman, Moni Scaria a Bruce Bouillet (ex-The Scream, Racer X), je tu i bubeník Jay Schellen (ex-Hurricane). Tedy všichni, kteří mají za ta léta hudbu Asie pořádně v krvi.
Proto také debutová bezejmenná deska Dukes Of The Orient zní, tak jak zní. Jako kdyby ji hrála samotná Asia v období s Johnem Paynem. To bylo obecně slabší než to původní, kdy se kapela už nikdy nevyrovnala svým prvním dvěma deskám a hitům „Heat Of The Moment“ nebo „Only Time Will Tell“. Těm se pochopitelně nevyrovná ani Dukes Of The Orient, i když slabá deska to zase není. Ledacos už ukázal pilotní singl „Strange Days“. Už z něho bylo naprosto jasné, co se zde bude dít. Klasické melodie se klenou nad celou skladbou, kde prim hraje jak vkusná a neagresivní kytara a o trochu lacinější klávesy, které ale celé skladbě (a vlastně celé desce) dávají punc jasné spojitosti s Asií. „Strange Days“ má navíc silný refrén, který Paynea ukazuje jako stále ještě dobrého zpěváka, který sice nikdy neměl Wettonovo charisma, ale pro daný styl hudby byl vždy dostačující.
„Strange Days“ lze sice považovat za největší hit alba, ovšem skladeb, které se této kompozice vyrovnají, je tu více. Už předcházející, úvodní „Brother In Arms“ má silný úvod, kdy pochodové kytary doplňuje velmi jistý Payneův projev, který se sice ve sloce trochu rozmělní, ovšem výborný refrén ze skladby dělá takřka ideální otvírák. Jako další velmi dobré položky osmiskladbové kolekce můžeme zmínit zpěvnou „Amor Vincit Omnia“ a obě epičtější záležitosti - „Fourth Of July“ a zejména „Give Another Reason“ - které se dotýkají spíše art rocku než popovějších momentů. Především desetiminutová suita v podobě „Give Another Reason“ přináší lahůdku zejména pro fajnšmekry a muzikanty samotné, protože hned úvodní kytarové preludia vytvoří výtečnou atmosféru, která postupem času houstne, aby pak úlohu přebraly skoro fanfárově znějící klávesy, jež skladbu dovedou k progresivnímu závěru.
Tyto skladby zase vyvažují trochu nudné kousky „Time Waits For No One“ nebo „Seasons Will Change“, které ukazují, že přece jen i Payne s Norlanderem se jako skladatelé mohou rychle vyčerpat a pak přicházejí na řadu trochu provařené momenty z minulosti. O odpad se ale rozhodně nejedná. Tyto skladby lze brát jako takové potvrzení toho, že (přestože zejména Payne má za sebou docela silnou minulost) nehrál ani jeden z obou hlavních představitelů ve svém ranku tu nejvrcholovější ligu.
I tak lze Dukes Of The Orient brát jako sympatický podnik. I tím, že se nejedná o stopadesátouosmou splácaninu vydavatelské firmy, ale o projekt muzikantů, kteří to spolu táhnou už docela dlouhou dobu. Nevyhnuli se sice trochu zbytečným klišé, slyšeným postupům a místy i nedostatku invence, ale pro fanoušky stylu to může být i tak docela dost zajímavá nahrávka.
|
