U melodeath – thrasherů Wasted Shells strávili bratři Ola a Johan Svenssonovi celých devět let. Když se tahle parta před třemi lety rozpadla, trvalo bráchům zhruba dva měsíce, než rozběhli svůj nový projekt, kapelu Eastern High. Pokud snad příznivci jejich předchozího působiště byli natěšení na to, že by Svenssonové mohli stylově navázat na svá předchozí alba, nejspíš je loňský debut Eastern High „Garden Of Heathens“ až tak úplně neuspokojí. Ti ostatní, kteří nebudou mít Svenssonům za zlé, že to vzali za značně jiný konec, by mohli objevit na jejich prvotině hodně zajímavou muziku. Která sice bývá směřována do škatulky moderního progresivního metalu, ale tuhle nálepku hudba Eastern High dostala zřejmě hlavně z toho důvodu, že se v ní prolínají různé hudební směry, je velmi proměnlivá, pestrá a neotřelá, nicméně klasickým poznávacím znamením progresu (rozsáhlost skladeb, důraz na technickou komplikovanost) se docela důsledně vyhýbá.
Hudba v „Pohanské zahrádce“ je poměrně temná a sytá, nejvýraznější emocí je nevtíravá melancholie, a to i přes to, že se Eastern High nezaměřují jen na vláčnější tempo a občas vsadí na hodně akční poslouchanou, nicméně i do těch agresivních pasáží dokáží tu posmutnělost velmi přirozeně infiltrovat. Dokonalým příkladem může být „Evil Inc.“, agresivita se sekanými riffy a akčními bicími, vyhroceným zpěvem a jemně zklidňujícími sbory, právě tahle skladba může být nejsnazší spojnicí s bývalým působištěm Oly a Johana. Přesvědčiví (možná ještě víc, než v hrubých neurvalých pasážích) umí Eastern High být právě díky své emotivnosti především ve chvílích, kdy jim do písní prosakuje až jakýsi gotický opar, v zastřeně tajemné „Ghost Of The Sea“ se smyslným prolínáním hlasů si berou něco z atmosféričnosti To Die For či Lake Of Tears, vláčné smutnění však vytrvale dráždí kousavými kytarami. Že jim podobně rozjímavé nálady velmi svědčí, dokazuje i závěrečná vybrnkávaná pocitovka „Aftergow“ s velmi přístupnou melodií, decentně dramatickými bicími, zpěvným chorálem a líně přesvědčivým zpěvem. Proti této systematicky gradující náladovce (ve finále dojde až na blackově ubzučené kytary) postavte kontrast syrových a strohých nástrojů s vokálně folkovým nádechem v „Eyes Of Heaven“ a je jasné, že Eastern High dokáží vymalovat velmi barevné spektrum nálad a nápadů, přitom je jejich nahrávka soudržná a přesvědčivá. Nahrává tomu nejen hráčská vyspělost, ale i střídmost ve vytěžování nápadů, Svenssonové dobře vědí, kdy skladbu natáhnout, aby zvýšili napětí, i kdy přestat, aby jej zbytečně netupili.
Do své zahrádky Eastern High nasypali od každého stylu trošku, ale nehledejte v tom žádnou prvoplánovitost, funguje to naprosto přirozeně. Tenhle progresivně neprogresivní projekt „já na bráchu – brácha na mě“ zní velice vydařeně, takže prohlášení bratrů Svenssonů, že aktuálně pracují na doplnění sestavy o další muzikant tak, aby mohli vyrazit i na pódia, zní docela slibně.
|
