Rakouská kapela Black Forest hrozí temným názvem, už při pohledu na cover a titul desky ale začne být zřejmé, že to až tak dramatické nebude. A skutečně, death a blackový základ je zde velmi často variován metalem nezatíženými a mnohdy bezmála pohádkově malovanými orchestracemi. Za debutem „Dream“ stojí dlouhé přípravy, kompoziční kostra byla stvořena už v roce 2006, a to (nejen) kytaristou Thomasem Reinchartem, ke kterému se postupně připojila pětice kamarádů, aby mu pomohli stvořit jeho dlouholetý hudební sen, jenž byl konečně zhmotněn v březnu letošního roku.
Úvod alba okamžitě rozehraje soundtrackové symfonie, které na více než tříminutové ploše načrtnou skladatelský důraz na tvorbu atmosférických nálad. Po této instrumentální kompozici ještě následuje – poněkud překvapivě – minutové intro, v němž se již začnou brousit metalové hrany, které naplno vyostří první zpívaná skladba „Darkened“. A právě vokálům je nutné věnovat zvláštní pozornost, jelikož ty jsou zde na výborné úrovni a jako takové výrazně přispívají ke kladnému vyznění celé desky. Maník jménem Fabian Moik vládne uhrančivým blackovým skřekem, který je radost poslouchat, zvlášť když je podpořený nápaditě poskládanými frázemi, právě jako v písni „Darkened“, v níž dále baví naspídovaná rytmika, která nemá daleko k powermetalové chytlavosti.
Song „Dawn“ v dané urputnosti o něco poleví, což neprospěje jeho celkové kvalitě. Rakušané jsou totiž nejzábavnější v přímočaře natlakovaných pasážích, které se naštěstí opět rozfajrují v kuse „Moonlight“, kde rychlé akcelerace ve spojitosti s Moikovým přednesem evokují nejlepší okamžiky finských Wintersun. Skladba dále nabídne výživnou gradaci a samozřejmě mohutnou dávku citlivě vnesených orchestrací, pročež osmi a půlminutová stopáž velmi slušně odsýpá. To se naopak nedá povědět o druhém časově rozmáchlém titulním fláku, jenž se v prvních dvou třetinách až příliš noří do náladotvorných úseků, které však nejsou podpořeny dostatečnou autorskou invencí. A přesto nás v dané kompozici nemine překvapení ve formě dlouhé závěrečné pasáže, jež překvapí melancholickou stavbou s takřka Tolkkiovsky vypointovanými melodiemi.
Opus „Memories“ se navrátí k instrumentálně-filmovému „povídání“, přičemž má zase blíž k dojemným příběhům ala Forrest Gump, nežli k apokalyptickým hrozbám, které by leckdo u melodeathové party očekával. Fošna "Dream" je zkrátka záležitostí na soustředěný poslech a je možné, že právě tohle někteří fanoušci žánru nepřekousnou a budou žehrat na přílišnou rozvleklostí některých okamžiků. Je pravda, že oné hry na city je skutečně trochu moc, album navíc není dlouhé, a tak si vyloženě metalových krasojízd příliš neužijeme. Zároveň je nutné upozornit na ne úplně vystříbřený sound, jakkoli hlavní výtka směřuje k nižší hlasitosti, což není nic neřešitelného. Debut „Dream“ znamená poctivý subžánrový příspěvek a mě osobně velmi zajímá, s čím kapela vyrukuje příště. Potenciál k tvorbě čehosi výjimečného je zde totiž nemalý.
|
