Tak heleďme se, Bulletboys jsou dnes tak živou kapelou, jakou byli jen v prvních letech své existence, když vydali svá nejlepší alba, suverénní bezejmenný debut a trochu ztřeštěnější dvojku „Freakshow“. Už dlouho totiž nepůsobili tak vyrovnaným dojmem jako v posledních letech, tedy vlastně od desky „Elefanté“ z roku 2015. Opět se to neobešlo bez změny v sestavě, kdy vrtkavý bubenický post obsadil Anthony „Tiny“ Biuso, ale to je vlastně jen taková kosmetická úprava věčně nestálé kapely. Ta totiž stojí zejména na svém frontmanovi a jediném původním členovi Marqu Torienovi a dnes už také na kytaristovi Nicku Rozzovi, který po boku principála Toriena působí už osm let.
I když byli Bulletboys vždy řazeni do hairmetalové škatulky (zejména kvůli image a Torienovu krátkodobému členství na kytarovém postu u Ratt začátkem osmdesátých let), stáli přece jen tihle losangelesští rockeři mimo. Torienovo showmanství je sice pasovalo do role nástupců rothovské éry Van Halen, ale hudba, kterou tihle chlápci produkovali, mísila klasický hard rock s hairmetalovým pozlátkem, ale měla i undergroundový přehled. Díky tomu má většina alb Bulletboys mnohem tvrdší vyznění, než by se od hairmetalového spolku očekávalo a v případě alb „Acid Monkey“ nebo „Sophie“ se dá nepokrytě mluvit jako o heavymetalových počinech.
A jak je na tom tahle parta v roce 2018? Dá se říct, že cesta, kterou Bulletboys nastoupili deskou „10c Billionaire“ pokračuje dál. Na tomto albu se kapele podařilo smíchat svou párty minulost s tvrdšími riffy a typickou melodičností, což korunovala minulá, hodně podařená kolekce „Elefanté“. Na ní se Torienovi a spol. dokonce podařilo sahat po metě, kterou jednou pro vždy vytyčila první dvě alba. Novinka „From Out Of The Skies“ sice stylově a výrazově na „Elefanté“ navazuje, s kvalitou skladeb je to už poněkud jiné. Bulletboys se tentokrát nepovedlo dát dohromady tak dobrou kolekci, jako tomu bylo v případě minulé desky a i když se nedá hovořit jen o nějakých béčkových materiálech, pokles zde cítit skutečně je. Není nijak dramatický, ale přesto je zaznamenatelný.
Sice pilotní singl a úvodní skladba desky „Apocalypto“ slibovaly, že by mohli Bulletboys přijít s kolekci srovnatelnou s minulou nahrávkou, po poslechu celého alba je nutné si přiznat, že dílo obsahuje hluchá místa, bez kterých by se posluchač rozhodně obešel. K silnějším kouskům, jak už bylo řečeno, patří úvodní „Apocalypto“, freneticky ječícím Torienem a hostujícím Jessem Hughesem z Eagles Of Death Metal ozdobená „D-Evil“ a titulní „From Out Of The Skies“, tedy samotný rozjezd desky. Tam vlastně není ani co vytknout. Totéž platí o klidnějším konci v podobě baladické „Switchblade Butterfly“ a zejména závěrečné, až kouzelně nostalgicky pojaté „Once Upon A Crime“ se skvěle pějícím Torienem (rozhodně nejlepší věc a jakási hymna novodobých Bulletboys). Slušně působí i riffová „Whatcha Don`t“ a grungeovými devadesátými lety načichlá „Sucker Punch“.
Naopak baladická „Losing End“ (i přes výborně použitá bonga) nemá silnější motiv, který by ze skladby dělal (alespoň koncertní) hit, když refrén se nakonec po slibném nástupu rozmělní a nefunguje tak, jak by měl. „Hi Fi Drive By“ a „Get Ready“ sice mají slušné tempo, které jim sedí, ale nemají v sobě nic, co by je dělalo zajímavějšími. Absolutní přešlapem je pak šílená „P.R.A.B.“, která Bulletboys vrací někam k nepovedeným počinům jako byla „Acid Monkey“.
„From Out Of The Skies“ je trochu nevyrovnaná deska, polovina materiálu je silně nadprůměrná a druhá se pohybuje někde kolem průměru. Chvíli je líp, chvíli hůř. Stejně jako v celé kariéře Bulletboys. Tentokrát se kapela nenachází na svém vrcholu, ani na svém dně. Už bylo u těchto losangeleských matadorů lépe, ale už bylo i poznání hůř. Přestože kapela letos slaví třicet let od vydání svého debutu, což je už docela slušná doba, nezdá se, že by Torien pomýšlel na důchod. Párty totiž ještě nekončí.
|
