Víc než pět let si museli fanoušci Therion počkat na další album. Sice již v roce 2014 bylo oznámeno, že kapela začíná pracovat na velké metalové opeře, ale realizace pokračovala pozvolna. V mezidobí vyšla dvě DVD s koncertními záznamy, Christopher Johnsson navíc ještě pracoval na bočním projektu Luciferian Light Orchestra. V roce 2016 situaci v Therion zkomplikovaly Johnssonovy zdravotní problémy, jeho velké bolesti za krkem a v ramenou si vyžádaly omezení koncertní činnosti a klid. Po absolvování fyzioterapeutických rehabilitací se však na koncertní pódia vrátil a konečně nadešel i čas pro vysněnou velkou rock-metalovou operu.
„The Beloved Antichrist“ je skutečně ohromný počin. Johnsson zvolil ne úplně snadné téma a adaptoval dílo ruského filozofa Vladimira Solovyova „Tale Of The Antichrist“. Adaptace je to velmi volná a na Solovyova spíše jen odkazuje, než by ho opisovala. Příběh je o člověku, který se všem okolo zdá naprosto výjimečným. V dobách války je to právě on, kdo ji ukončí, zbaví svět hladomoru a nemocí. Vyřeší všechny problémy a pod jeho vládou je svět opravdovým rájem. Jenže poté je odhalen jako Antikrist, což je pro celý svět velká rána. Pro jedny je ztělesněním ďábla, druzí ho i tak respektují, protože díky němu mají nádherný život. Ráj se rozpadá.
Johnsson nechtěl, aby dílo vyznělo jako oslava Satana, ale zároveň nechtěl nechat hlavního hrdinu prohrát. Proto zvolil střední cestu – pozor, spoiler – umřou všichni.
Náročnost tématu podtrhuje masivní hudební rozsah. „The Beloved Antichrist“ obsahuje hned tři disky. Celková stopáž přesahuje tři hodiny, což je opravdu ohromné množství materiálu na poslechnutí a vstřebání. Dle Therion je první disk velmi pozitivní, protože jsou všichni šťastní, války skončí, nemocní se vyléčí a vše se daří. Na druhém disku se však provalí totožnost hlavního hrdiny a rovněž hudba potemní. Třetí část je pak už nejtvrdší a nejvíc odpovídá klasické tváři Therion.
Já však musím oponovat, protože všechny tři disky mi přijdou poměrně dosti podobné. Pokud jste zvyklí na Therion v podobě, kdy klasický heavy metal doprovází orchestrace a především velmi silné sbory a operní zpěv, dostanete to v mnohem intenzivnější podobě než dříve. Všechny tři disky hodně čerpají z vážné hudby a to nejen využitím nástrojů a vokálů, ale zejména samotnými skladatelskými postupy. Některé skladby mají klasickou stavbu, kdy rozeznáme sloku a refrén, spousta má však poměrně volný průběh. Skladby na sebe navazují a mnohdy ani nepoznáte, že už posloucháte další.
První disk je hudebně nejzajímavější, respektive obsahuje nejpřitažlivější melodie, a i když to zpočátku nejde úplně snadno, dostane se člověku pod kůži. Dokonce si troufnu tvrdit, že se zde kapela přiblížila svému slavnému albu „Vovin“. A to nejen stylem hudby, ale především kvalitou. Kromě skvěle využitých sborů desku vyšperkoval svým výkonem Thomas Vickström v roli Antikrista a Lori Lewis jako Helena.
Druhý disk je více dramatický a působí spíš filmovým dojmem než jako opera. Jinak ale „pouze“ pokračuje v nastoleném operně-metalovém stylu prvního disku. V tom je právě kámen úrazu. Na desce je spousta výborných skladeb, ale také takových, které téměř nudí a zní jednoduše jako vata, i když je jasné, že po textové stránce mají pro desku svůj význam. Tak či tak, tři disky naráz prakticky nelze dát, nebo alespoň ne tak, abyste si poslech užívali a byli po celou dobu pozornými posluchači.
Třetí část opery a třetí disk je…stejný jako předešlé dva. Johnsson tvrdí, že zde si fanoušci Therion přijdou na své, jenže zde dostanou to samé, jako dvě předešlé hodiny. Není to špatně, protože si nemyslím, že by fanoušci kapely byli čímkoliv na albu překvapeni, ba naopak, „The Beloved Antichrist“ jsou Therion takoví, jak je máme rádi. Jenže pocit, že posloucháte nekonečnou nálož hudby (pokud si troufnete dát album naráz celé) je už víc než silný. V závěru desky přicházejí na řadu kratší skladby a daří se děj gradovat. Písně jsou rychlejší a přibude několik tvrdých riffů, které dokonce pokukují po thrash metalu. Závěr nepostrádá epičnost a tak trochu posluchače vysvobodí z tříhodinového výletu, který byl až příliš dlouhý.
Při poslechu jsem si nejednou vzpomněl na „Vovin“. Po tolika letech natočili Therion další své opus magnum. Jenže také se mi v hlavě vyjevila deska Trans-Siberian Orchestra „Beethoven´s Last Night“ z roku 2000. Také se jedná o opravdové propojení vážné a tvrdě rockové hudby, také je to rocková opera (jasně, Therion jsou víc do metalu), ale vystačí si s podstatně kratší stopáží v rozsahu jednoho disku a udrží posluchačovu pozornost po celou dobu.
„The Beloved Antichrist“ je hodně dobrý počin. Vážně opravdu vydařené dílo, ale tři hodiny je prostě moc. Album obsahuje spoustu skvělých skladeb, ale jednotlivé disky jsou si velmi podobné a tak vzniká pocit, že jste projeli celou trasu metra hned třikrát. I takhle jde o podařenou metalovou operu, která je navíc odlišná od konkurence a potvrzuje originalitu a jedinečnost Therion.
|
