Srbsko není zrovna země, která by pro nás byla nějak hudebně známá. Spíš máme tenhle stát spojený s rozpadem Jugoslávie a následným štěpením na další a další státečky. Jenomže i zde se hraje metal. Na kapele Evolucija mě před časem mě zaujala jejich mateřština, která v kombinaci s melodickým metalem zněla zvukomalebně a neotřele. V souvilosti s názvem jejich třetí desky "Hunt" přišlo malinké zklamání. Evolucija natočila desku v angličtině a tím ztratila jeden ze svých možných trumfů a zajímavostí.
Evolucija nevydává pod žádným obřím labelem a tak je nutné počítat s tím, že produkce nebude z nejmegalomanštějších. I samotný obal je velmi jednoduchý a obyčejný. Velmi obyčejné je zde i stylové pojetí, Evolucija se prezentuje klasickým melodickým metalem. Takhle nějak znějí i naše „lokální“ kapely.
Úvodní „Hunt“ přináší melodický nebo chcete-li symfonický metal s velmi jednoduchou písničkovou stavbou, silně připomíná „In The Middle Of The Night“ od Within Temptation, navíc ji Evolucija použila na minulé desce v srbštině pod názvem „Letim“. To samé platí i pro „A Rose Without No Name“, ta se jmenovala „Nisam Za Tebe Ja“ a opět si při poslechu můžete lámat hlavu, kterou z kapel vám to připomíná. Nightwish? Opět Within Temptation? Xandria? Nechci říct, že Evolucija cíleně vykrádá, ale hodně melodií jako byste už dávno znali.
Často si můžete připadat jako v devadesátých letech, nebo dokonce jako v případě „Poet“, melodického rocku, hratelného v rádiích, ještě o dekádu zpět. Příjemným vybočením je řízná „Reflections On A Blade“, kde kapela tvrdě šlápla na plyn, téměř speed metalový kvapík má šťávu a mít deska takových pecek více, bylo by to jen ku prospěchu věci. Úsměvně a trochu naivně působí na osmdesátky znovu odkazující „How I Wish“, a to především kvůli refrénu, který jako by někdo vytáhl ze zpívánek. Ono vlastně celé album zní trochu naivně. Můžou za to někdy směšně působící hlasové efekty, zvukový rejstřík kláves či melodika. Evolucija jako by kráčela na hranici mezi amatérismem a profesionalitou. Naivita, která z desky vyzařuje, je ale zároveň i sympatická, na kapele je totiž znát radost z hraní a láska k žánru.
Tím se dostáváme k pozitivnější stránce desky. I přes veškerou kritiku se „Hunt“ neposlouchá vůbec zle. Melodie jsou lehce zapamatovatelné a zároveň mají své kouzlo. Jako u každé kapely se zpěvačkou v čele i zde platí, že její výkon je velmi důležitý a měl by být jedním z lákadel pro případné nové fanoušky. Ilana Marinjes-von Arx je stejně jako celá kapela někde mezi něčím špatným a dobrým, není kdovíjaká zpěvačka a vystačí si s poměrně obyčejným civilním projevem, což není na škodu, ale neohromí. Co překvapí je fakt, že i když žije ve Švýcarsku, je její angličtina velmi „srbská“ a ve skladbách to mnohdy tahá za uši. Opravdu jí více sluší rodný jazyk.
Album „Hunt“ je ve výsledku čistě průměrná deska, která z Evolucije neudělá hvězdy symfonického metalu (jak slibují promo materiály). I přes solidní hráčské výkony působí mnohdy jako pouhá lokální kapela, hrající čistě jen pro zábavu. Pobavit ovšem dovede a mnoho melodií je líbivých. Deska se dobře poslouchá a umím si představit, že i koncert může být uspokojivým zážitkem. Pro fanoušky melodického metalu let devadesátých to může být zajímavá záležitost.
|
