Budete-li se pídit po historických kořenech horrorové party Deathless Legacy, dopátráte se až do začátku druhé pětiletky tohoto století, ve kterém (tehdy ještě jako Deathless) se tihle Italové zformovali s cílem jako tributní kapela se přiživit na úspěchu kultovních krajanů Death SS. Vydrželo jim to až do roku 2013, kdy si jednak zaktualizovali svůj název a jednak se vrhli na vlastní tvorbu, se kterou v posledních třech letech nabrali hodně intenzivní tempo (co rok – to nová deska). Ale koneckonců proč ne, když s každým dalším albem lze říci, že jejich nabubřelý horrorový přístup a nekomplikovaně chytlavé melodie jsou vždy o chlup lepší.
Pravdou však je, že album „The Gathering“, kterým před dvěma lety Deathless Legacy odstartovali každoroční sérii, nebylo žádný zázrak, takže prostor pro zlepšování byl poměrně široký. Aktuální „Rituals Of Black Magic“, jehož koncepční téma je, jak titul napovídá, věnováno rituálům černé magie, je jednoduše řečeno zábavné. Deathless Legacy jsou v první řadě teatrálně strašidelní (asi jako kdyby se Powerwolf chtěli pustit do předělávek skladeb Candlemass), s výrazným žolíkem v podobě sympaticky afektované zpěvačky Stevy, která atmosféru skladeb dokáže svým lehce nakřáplým hlasem velmi přirozeným způsobem (jak vidno, i teatrálnost lze podat tak, že nemáte pocit nějaké uměle vytvořené podbízivosti) vyhrotit a zhustit. Melodie Deathless Legacy jsou velmi přístupné, nedojde na žádné složitosti, ale vezmete-li třeba jednu z nejpovedenějších položek alba, divokou a proměnlivou „Vigor Mortis“ s jedovatě znějícím pochmurným piánem a živočišnou Stevou, je jasné, že jakákoliv snaha o zbytečné komplikování by šla proti samotné podstatě kapely. A když Deathless Legacy (a samozřejmě má na tom i obrovskou zásluhu živelná Steva) do intenzivní atmosféry stříknou prostřednictvím ostrých kytar, živé rytmiky i neposedně akčních a bohatých kláves (ty jsou dalším výrazným poznávacím znamením) slušnou porci agrese jako v „Ars Goetia“, vychází jim z toho hodně divoký vír pocitů. Využití chrámových varhan v instrumentálce „Read The Bones“ je pak dalším bodem, který sice plně zapadá do nálady alba, ale přece jen díky využití pro metal nezvyklého nástroje si v jinak hodně podobných postupech řekne o pozornost (a ano, právě v těchto momentech z toho ta teatrálnost sálá na plné pecky).
Dramatický power metal se slušnou dávkou gotiky, u kterého když se zaměříte na detaily, tak zjistíte, že (vyjma kláves a nespoutané Stevy) je „Rituals Of Black Magic“ poměrně předvídatelné album. Jenže ty dvě výjimky spolehlivě stačí na to, aby díky uvěřitelné atmosféře tahle deska zněla vskutku zábavně.
|
