Švýcarská parta Felskinn vznikla v roce 2005, a to z iniciativy zpěváka Andyho Portmanna. Eponymní debut byl stvořen o pár měsíců později, přičemž není bez zajímavosti, že úvodní song „170105“ později použil Kai Hansen pro své Gamma Ray, a to pod názvem „Built A World“ na desce „Empire Of The Undead“. Po druhé studiovce Felskinn s titulem „Listen!“ však došlo k neshodám uvnitř kapely a poté v roce 2008 i k rozpadu. Portmann nicméně nezahálel a postupně dal do kupy spolek Download, jehož sestava pro živá vystoupení už tvořila - krom bicmena - základní pilíř dnešních Felskinn, které se Andy rozhodl znovu obnovit. Na bubenické štokrle pak jako hosta nepozval nikoho menšího, nežli Mikea Terranu.
Jeden z prvních songů, který byl do éteru vypuštěn jako upoutávka na album „Mind Over Matter“, byl kus „Rain Will Fall“. Tato skutečnost je však z hlediska propagace minimálně zavádějící, jelikož by náhodný posluchač mohl nabýt dojmu, že Felskinn produkují hitový hard rock s citelnými doteky AOR (zejména refrén je tímto stylem silně nadopován). Realita je ovšem jiná a popravdě řečeno si nejsem jistý, jestli v ní mají jasno i samotní autoři. Jak se brzy po začátku desky ukáže, tady se rozhodně nebude provozovat prvoplánově vlezlá hra (výše zmíněný otisk AOR je skutečně okrajovou záležitostí), na čemž samozřejmě není nic špatného (právě naopak). Menší problém je ve strategii, kterou hudebníci zvolili při snaze o dosažení tohoto cíle.
Hlavními hybateli alba jsou totiž hutné riffy, nejednou zakotvené v groovemetalovém žánru, částečně i thrashi. Avšak jde o riffy nikterak osobité a dosti strojově chladně. Co je však horší, jen málokdy jsou povzneseny dostatečně nápaditou vokální linkou. V prvních čtyřech písních vystoupí z této všepožírající zemitosti pouze refrén „Pictures In My Dreams“, pořád ale nejde o nic pamětihodného. Výraznější změna se vyklube v „Our Favourite Dream“, kde se pánové zklidní a jako zázrakem jsou náhle o dost zábavnější, včetně velmi poslechových zpěvů. Navazující „Bastards Out“ zase přitvrdí, tentokrát se ale ocitáme na úrovni svižného hard rocku, do kterého je vsazen energicky rozpohybovaný refrén, potažmo poutavě vyzývavé sólo. Skladba „Break New Ground“ přijde ještě s odlišnější kompoziční narací, když zaslechneme orchestrace, které v sólové části nabídnou naléhavé a zároveň hravě svůdné téma. Vše zmíněné se hezky poslouchá, avšak začíná být čím dál méně jasné, co přesně nám chtějí tito hudební básníci říci.
A zmatečné pocity pokračují, „Superhero“ se zase vrátí k nikterak osvěžujícím groovy vlnám, v sólu je možné zaslechnout riffové ozvuky Iron Maiden, skladba však v závěru tak nějak podivně vyšumí do ztracena. Pak zničehonic zazní pozitivní hra v úvodu zmíněného příspěvku „Rain Will Fall“ (s houpavým punkovým riffem jako návdavkem), aby navazující titulka přišla s těžkými thrashovými kytarami, servírovanými v industriálně odklepaném tempu. Zvláštní. Nikoli špatné samo o sobě, ale z pohledu alba prostě zvláštní. Dojmy nevyjasní ani - jakkoli slušná - balada „Wake Up On Mars“, která je jakýmsi mixem ploužáků Bon Jovi a Aerosmith, neřkuli nijak zajímavý opus „I Hear Your Calling“. A teď se v tom má člověk vyznat. Hudba Felskinn by mohla teoreticky sednout fanouškům Pretty Maids nebo Mötley Crüe, a to díky Andymu, jehož (mimochodem velmi dobrý) projev nejednou evokuje Vince Neila. Jenže na rozdíl od slavnějších legend chybí švýcarským autorům větší nadhled, jenž by vedl ke svobodomyslnějšímu uchopení většiny skladeb. Možná by postačilo, aby se Andy a jeho kumpáni věnovali nekomplikovanému heavy rocku (což jim evidentně jde), a moderní metalové odnože přenechali povolanějším.
|
