Imperium je projektem finského hudebníka jménem Mika Brushane, jinak také bicmena heavíkové party Strike. Mika má ale kromě metalu zálusk také na jiné žánry, konkrétně melodický rock, což spolehlivě doložil již na dva roky starém debutu „Dreamhunter“. Na něm byl ke slyšení sytý „romantic-friendly“ obsah, kterému k dobrému výsledku dopomohla účast několika hostujících vokalistů, stejně jako producentská práce Miky Jussily, jenž s obdobnou grácií ozvučil také aktuální příspěvek s všeříkajícím titulem – a také líbivým coverem – „Beyond The Stars“.
Obměna nastala na vokálních pozicích, kde borce jako je Markku Kuikka (Kenziner) nebo Pasi Rantanen (Thunderstone, Strike) nahradila trojice nových zpěváků (Pasi se nicméně „mihne“ v songu „King Of The World“). Zvučnost jejich jmen je přitom ještě důraznější, vždyť tentokrát zaslechneme Anttiho Railia (ex-Celesty) a hlavně známého borce Dennise Warda, jenž svůj otisk zanechal ve spolcích jako Unisonic, Pink Cream 69, Place Vendome a řadě dalších (třetí a poslední část hlavního pěveckého trojlístku tvoří Rob Lundgren). Další hostující množinu zastává trojice kytaristů, zbývajících úloh se pak zhostil sám Mika, který krom komponování zvládá rovněž obsluhu kláves, bicích, baskytary a do toho si ještě občas střihne doprovodné vokály.
 Album načíná lahodná titulka se všemi tradičními znaky, které jen může dobrý stylový song nabídnout. Dočkáme se svěže nadýchané rytmiky s všeobjímající podporou kláves, jejichž osmdesátkový feeling okamžitě startuje retro-atmosféru plnou pohodové letní nálady. K tomu příjemně naříkající kytary nebo libozvučný refrén těžící ze vstřícnosti Wardova projevu a o jednom z vrcholů desky je rozhodnuto hned v úvodu. Další porci kvalitního AOR nabídne kompozice „Spread Your Wings“ s pseudo-gotickými pianovými motivy, což je na albu celkem běžný prvek, snažící se alespoň mírně rozvířit žánrově klasický klávesový zvuk.
Víceméně se to daří, přesto je nejlepší, když Mika nic moc nekomplikuje a přichází s vlezlými cukrkandlovými tóny, pokud možno podepřený nápaditými zpěvy. Třeba právě takovými, jaké zazní v nostalgické parádě „Back In ´85“ s jednoznačně hitovým refrénem, ale také chytlavým sólem.
Tato kytarová disciplína na albu rovněž vychází a dokáže povznést i méně zdařilé položky, jako je v podstatě tuctová „World On Fire“, částečně „Higher“ (i v ní ale leccos vynahradí povedená sólová variace). Celkově však na albu „Beyond The Stars“ převažují dobré momenty, k těm již uvedeným dále počítejme „All Alone“ s až pohádkovým vstupním motivem, potažmo skladbu „Just A Dream“ s výborným Railiovým zpěvem a popovými synťáky, které by neurazily ani příznivce Kroků Františka Janečka. Mika Brushane se zkrátka nebojí těch nejklišovitějších postupů (nejen hudba, ale i texty jsou jimi doslova napěchovány), jelikož mu však – potažmo jeho kolegům – neschází řemeslná zručnost a nezanedbatelná dávka skladatelského talentu, dokázal i napodruhé přijít s velmi příjemným subžánrovým počinem. Netřeba však zvlášť zdůrazňovat, že takový ortel bude schůdný pouze pro ty posluchače, kteří to mají rádi hodně, ale opravdu hodně nasladko.
|
