Čas letí a Godsmack už můžeme směle považovat za veterány scény. Vždyť už je to dvacet let, co se tahle parta objevila s bezejmenným albem, které se ihned zařadilo mezi hity tehdejšího nu-metalu. Godsmack tak bylo možné vidět vedle stálic této scény Korn nebo Limp Bizkit a rockový svět měl hned o čem mluvit. Ovšem nečekalo se, že tahle senzace bude trvat věčně, protože s prvními roky nového tisíciletí nu-metal umírá na úbytě a kdo byl včera in, najednou patří do starého železa. Tehdy se ale poprvé projevil umělecký génius zpěváka Sullyho Erny. Kapelu totiž hbitě nasměroval do rockovějších vod a od alba „IV“ pak už vlastně o nu-metalu jako takovém v souvislosti s Godsmack nemůžeme mluvit vůbec.
Podobně jako stylově i osudově spříznění Disturbed se Godsmack našli v moderní rockové hudbě amerického střihu, kde se sice hraje na alternativním podkladu, ovšem mnohem více se těží z klasického hard rocku a heavy metalu. Přesně v tom duchu se nesla minulá deska „1000hp“, či předchozí, kupodivu ne moc výrazná „The Oracle“ z roku 2010. Jenže teď se píše letopočet 2018 a Godsmack se hlásí znovu o slovo. A jak už Sully Erna připomněl, jeho kapela se právě nachází na startovní čáře. Vyjde tedy Ernovi další z jeho skvělých veletočů? Budou mít Godsmack vůbec v současnosti ještě co říct, navíc když Erna už svůj talent dělí mezi kapelu a sólovou dráhu?
S „When Legends Rise“ se Godsmack už nadobro zbavují metalové tváře a svá kormidla stáčejí zostra k mainstreamu. Ne, svůj styl až tak úplně nemění, ale odkládají heavy dravost a věnují se spíše hardrockovému pojetí své hudby. To už ukázal singl „Bulletproof“, který ovšem u fanoušků vyvoval spíše smíšené reakce, možná proto, že je to skladba, která přerod Godsmack prezentuje skoro nejvěrněji. Žádné kytarové poryvy, ani zvukové stěny, ale čistě uhlazený sound, který ve sloce koketuje až s pop rockem, ovšem silný stadionový refrén znovu ukazuje, že kapela ještě neřekla poslední slovo. Ovšem pro některé fanoušky, zejména ty, kteří chovají debutový počin nebo alba „Awake“ či „Faceless“ jako svátost, je to jako spolknout hořkou pilulku. Godsmack se totiž od svých kořenů už vzdálili příliš…
Ono je jasno hned s titulní skladbou, jenž celé album otevírá. Tam sice Godsmack svou novou tvář odhalují ještě opatrně a píseň opatřili tvrdším refrénem a štěkavější slokou, jenže od „Bulletproof“ se jede už trochu jinak. „Every Part Of Me“ sice začne skřípavou elektronikou, do které projede slušný kytarový riff, ovšem ani tentokrát se žádný návrat ke kořenům nekoná. Kapela místo toho posluchači nabídne baladu „Under Your Scars“, kterou uvede romanticky znějící klavír a až zbytečně sladce se tvářící Erna. V tomto případě jdou Godsmack už trochu přes čáru a to i navzdory tomu, že skladba má silný refrén, který jde až někam k powerbaladám z konce osmdesátých let.
Ovšem jsou skladby, které se dají počítat jako velmi vydařené. Kromě titulní věci a zčásti i „Bulletproof“ jsou to zejména dva energické kousky „Just One Time“ a „Say My Name“, kde kapela jde rock n`rollovým směrem, což je možná ta cesta, kterou by bylo nejlepší se v dalších letech vydat. Ovšem budoucnost je otevřená. Godsmack teď nahlédli za jiné dveře než ty důvěrně známé a uvidíme, zda se jim tento kousek vyplatí. „When Legends Rise“ tak lze považovat za nový start této kapely, ovšem jestli je to krok tím správným směrem, to teprve ukáže čas. Zatím se jedná jen o klasicky lehce nadprůměrné dílo v diskografii této party.
|
