BLOODLETTER - Under The Dark Mark
Americká parta Bloodletter vznikla v roce 2013 a po dvou demech a trojici „ípíček“ se letos dobrala k vydání plnohodnotného debutu. Pokud se podíváme na cover desky, mohli bychom nabýt dojmu, že se bude jednat o tzv. blackened thrash, případně o něco ve stylu tělesa Skeletonwitch, jež hudebníci z Bloodletter uvádějí jako jednu z hlavních inspirací. Brzy po spuštění alba ale začne být jasné, že tady se na „ďábelskou“ strunu příliš brnkat nebude, a to navzdory blast beatům, které zazní v první skladbě „March To The End“. Koketování s tímto black-deathovým prvkem přijde ve větší míře ještě v kusu „Coimetronomia“, ani v jednom případě ale nemám pocit, že by šlo o nutný stavební kámen. Jde spíše o pocitové narušení jinak dobré instrumentální hry, která si bohatě vystačí s tradiční žánrovou školou, kterou není třeba dále rozvíjet o nesourodé stylové vlivy. Nejlépe působí – a to se již týká celé desky – rychlé pasáže, v nichž se vedle thrashe prolíná punk i old school speed, přičemž daný mix působí nejen parádně náserově, ale hlavně dosti návykově (na vrchol řadím dvojici po sobě jdoucích paleb „Beast In Black“ a „The Seance“). Když se pak slova ujme zpěvák (a zároveň kytarista) Peter Carparelli, začnou v mysli rychle rotovat myšlenky o podobnosti s německými pivaři Tankard, případně jejich krajany Destruction. I zde se jde především po přímočarých a zároveň funkčních riffech, které nemají jiný cíl, nežli předat posluchačům trochu životadárné energie a dobré nálady. Což se v případě Bloodletter také daří, dalším kladem se pak stávají častá sóla, která vrství a zatraktivňují základní metalovou část, a to s velkým melodickým podílem, v případě songu „The Seance“ dokonce s nečekaným, ale o to příjemnějším náklonem do power metalu. Chvílemi možná působí hudba Amíků mírně rozháraně nebo neukotveně, pozitivní dojmy však převažují (včetně krátké stopáže) a dávají tak možnost album s čistým svědomím doporučit.
6,5/10
YouTube ukázka - March To The End
VICIOUS KNIGHTS - Malevolent Spirits
„We play fast, we play crazy, we don´t give a shit.“ Tímto prozaickým vyjádřením se řecká sebranka Vicious Knights (původně Obsession) představuje na svých facebookových stránkách, přičemž jde o zcela jasnou a realitu vystihující hlášku. Debutové EP „Malevolent Spirits“ znamená nekompromisní undergroundovou jízdu plnou pohanských textů a anti-sluníčkové atmosféry, pročež lze vydání této nahrávky na samém počátku jara považovat za milý ironický vtípek. Hudebně se otíráme o thrash´n´speedmetalové hrany, kdy nás po rozjetí úvodní skladby „Emptiness (A Way Of Life“)“ – jež následuje po zajímavě nasamplovaném intru „Faulty Impressions“ – praští do čenichu pichlavý odér osmdesátých let, jenž se s postupující hrací dobou rozleze do celého těla a bude záviset pouze na vašem založení, zdali vám tento stav podlomí nohy, nebo naopak nasytí osvobozující energií. Právě tak působí tvorba Řeků, do které je krom výše uvedených žánrů možné zahrnout ještě náznak deathu, blacku a hlavně punku, jenž je zastoupený v syrovosti riffů, zběsilé dynamice písní, stejně jako v neurvalém psychotickém projevu zpěváka s pěknou přezdívkou Harvester (stylem připomíná nejranější fázi Mile Petrozzy z Kreator). Prim v instrumentální skrumáži hraje rychlost, nápadité změny temp nebo častá sóla nebojící se čirých melodických průniků, a to nejvýrazněji v palbách „Great Ozma“ a „Crooked Man“, jež je zároveň možné označit za příspěvek s nejpřitažlivějšími riffy a nejurputnějším tahem na posluchačův solar. Syrový, přímočarý, kacířský, ale hlavně povedený metal, právě to nabízí EP „Malevolent Spirits“.
7/10
YouTube ukázka - Crooked Man
CHAINBREÄKER - Wasteland City
Rakousko, rok 2015. V ten čas se rodí čtyřčlenná sebranka, která si do vínku dala název Chainbreäker. A jak letošní debut s titulem „Wasteland City“ dokázal, thrashový svět se díky tomu stal zase o něco bohatší. Pánové na sobě totiž nevykazují jakékoli začátečnické znaky, vše šlape jako od letitých profíků, ať už po skladatelské, tak řemeslné stránce. Po „znělkově“ gradujícím nájezdu skladby „Merciless Eyes“ vypukne rychlá thrashová šaráda s punkovo-speedovými vlivy, melodickými sóly a excentricky naježeným projevem zpěváka a zároveň kytaristy Christopha. Výsledkem je nadmíru zajímavá crossoverová hra, která v každé písni nabídne několik vyloženě lahodných pasáží. Šťavnaté položky hledejme pod názvy „Mind Control“ a „Rain Of Ruin“, ve které rakouský kvartet vyrukuje s delší, působivě šlapavou střednětempou částí, ani zde to však hudebníkům nevydrží celoplošně a v závěru songu se opět urvou k tradičnímu rytmickému taháku. Zmínit je nutné opus „Acid Attack“ s energickou riffovou stavbou a závěrem důvtipně kopírujícím samotný start nahrávky, zvláštní kritické ocenění pak věnuji romantickému příspěvku „Fuck Shit Up“, ve kterém se kompoziční přednosti kapely povedlo seskupit v nejlákavější celek. K oněm kladům můžeme krom těch již výše zmíněných přičíst vícehlasy, o které se stará dvojice Christophových spoluhráčů, přičemž jde často o rovnocennou práci, kdy pánové zastávají úderné výkřiky samotných refrénů. Jde o přímé nalákání na koncertní show, pro kterou je tahle parta jako stvořená. Ani při obývákovém poslechu ale nepřijdeme zkrátka, zvlášť při poštelování patřičné anti-sousedské hlasitosti.
7,5/10
YouTube ukázka - Wasteland City
|
