TALES OF EVENING - A fény nyomában
Maďarská kapela Tales Of Evening je jakýmsi černým koněm domovské scény, jejíž hranice – pokud se kvality hudby týká – v pohodě překračuje, avšak zároveň naráží u jedinců, kteří jsou ochotni poslouchat pouze to, čemu rozumí. Zpěv zde totiž probíhá v mateřštině, pokud ale patříte mezi liberálněji založené fanoušky, je možné na danou situaci nahlížet jako na vítané zpestření od majoritní množiny anglicky zpívajících spolků. Navíc povaha hudby této kapely jde s maďarštinou celkem libozvučně dohromady a vlastně zdůrazňuje její pohodové vyznění. Jakási pocitová nevtíravost a uvolněná přívětivost byla ostatně vždy hlavní předností tvorby Tales Of Evening, včetně příjemně uhlazené zvukové produkce. Novinka a v pořadí třetí studiovka je na tom úplně stejně, což v praxi znamená, že se celá nahrávka hezky poslouchá a navozuje adekvátně pohodové pocity. Strategickým autorským prvkem je zde bohaté použití orchestrací - zhruba ve stylu Rakušanů Visions Of Atlantis – s tím, že jde o vnesení promyšlené a přirozeně znějící. Běžné jsou v tomto ohledu soundtrackové asociace, kdy by nejedna část mohla figurovat v lecjakém velkolepěji pojatém filmu. Metalový základ je obdobně nenátlakový, což ovšem nevylučuje zvýšenou dravost riffů (např. orientem načichlý song „Káprázat“) či zrychlení temp („Emlékezz az életre“, titulka). Variabilitu dále člení melodická sóla či akustická (polo)balada „Az elérhetetlen“, nejčastěji ale budeme svědky středních či šlapavých rytmů, kterým vždy dodává finální lesk líbivé hrdlo zpěvačky Dudás Ivett. Kdo je fanouškem předešlé tvorby kapely, nemusí s poslechem novinky váhat, k žádnému úpadku kvality zde nedochází, ačkoli jednu výtku si závěrem přece jenom neodpustím. Tentokrát chybí jednoznačný hit, jakým byla debutová skladba „Lázadás“, potažmo pecka „Van a Pillanat“ z desky předešlé. Ve výsledném hodnocení budiž tato skutečnost zohledněna půlbodovým odečtem.
6,5/10
YouTube ukázka - Káprázat
ESTATE - Mirrorland
Při pohledu ať už na debutovou fošnu „Fantasia“, tak na aktuální počin „Mirrorland“ Rusů Estate je evidentní, že hudebníci z této kapely dobře vědí, jakého umělce oslovit pro tvorbu náležitě atraktivního coveru (tím někým je Leo Hao, jenž "kreslí" pro mnohé metalové veličiny). Méně jednoznačná situace ovšem nastává při popisu samotné hudby. U té je sice patrný kompoziční potenciál, mírnou brzdou se nicméně stává jakási neukotvenost a žánrová roztěkanost. Úvodní titulka ještě daná slova nepotvrdí, neboť nabízí celkem vyrovnaný a hlavně líbivý powermetalový obsah s letmými progovými dotyky (zvlášť je nutné vypíchnout působivě vyklenutý refrén i sólo). Poté však začne být situace složitější, na začátku písně „The Ghoul“ uslyšíme neoklasické motivy, v kusu „Stolen Heart“ zase folk, poté následuje polobalada „Winter Kingdom“, na kterou naváže vzletnými orchestracemi poháněná první část z trilogie „The Storm Of The Age“. Není to zlé, chybí však prostor pro smysluplné uchopení slyšeného, potažmo více vtahujících pasáží. Jednu z výjimek tvoří balada „Silvery Skies“, za jejíž ultra-chytlavost by se nemusel stydět ani Tobias Sammet na raných příspěvcích svých Edguy. No a pak zde máme dvojici songů s hostujícími pěvci, a to nikoli lecjakými. Položku „Knight Of Hope“ ozdobil svým hrdlem Mark Boals a najednou je zážitek – samozřejmě i díky slušné instrumentaci – nejméně o level zábavnější, jen o něco málo pak zaostává opus „Matter Of Time“ s Matsem Levénem. Malinkou kaňku na kráse těchto kompozic tak tvoří pouze fakt, že jsme oba songy mohli slyšet již v předešlém dění alba a jde tak pouze o rozvíjenou variaci předem známého, jakkoli dobrou a kvalitní. Celkové dojmy tak zůstávají pořád rozkolísané, když řadu dobrých – a několik výborných - nápadů relativizuje méně jistá dramaturgie.
6,5/10
YouTube ukázka - Winter Kingdom
TOMORROW´S OUTLOOK - A Voice Unheard
U této norské kapely můžeme nalézt několik styčných bodů s ruskými Estate. Kupříkladu úvod alba opět slibuje více, než čemu je navazující obsah schopný dostát, a najdeme zde i několik hostujících jmen, v čele s čím dál aktivnějším Ralfem Scheepersem (Primal Fear). Skladby mají nicméně pevnější a žánrově víceméně nepřelétavou strukturu, přičemž základem je vedle poweru heavy metal, a to s výraznou inspirací u klasiků Iron Maiden. Tuto skutečnost ostatně Norové nijak neskrývají, naopak ji ještě vypíchli pozváním vokalisty Tony Johannessena (Thuderbolt), jenž Dickinsona v některých polohách silně připomíná (i proto, že se svůj evidentní vzor snaží stylisticky napodobovat). A aby reminiscence byla úplně zřejmá, číhá v závěru alba cover Dickinsonova songu „Darkside Of Aquarius“. Třetím z hostů je Scott Oliva (Reverence), jenž si zapěl už na debutu Norů (tentokrát mu byla přidělena položka „Outlaw“). Většina skladeb ale patří Ralfovi, což je sázka na jistotu a je pravda, že Scheepers i zde dodává nadstavbový pel podstatou ne až tak oslňující instrumentaci. Nicméně jak bylo zmíněno, úvod alba v sobě nese vyšší kvalitativní znaky, ať už jde o startovací kus „Within The World Of Dreams“ s moc pěkně klenutým refrénem, tak navazující počinek „Descent“, ve kterém krom libých vyhrávek a Johannessenových výšek zaujme povedené sólo. Tato disciplína jde ostatně Norům celkově pěkně od ruky a jako taková znamená další povznesení většiny písní. Šestistrunné trylky nejvíce zabírají v kusech "Through Shuttered Eyes", „The Enemy“, a také v další vrcholné kompozici „Fly Away“. Kéž by obdobně zdařilých položek bylo víc, zbytek skladeb jede v sice stabilním, avšak pohříchu jen mírném nadprůměru. A políček by pánové zasloužili také za brutální sedmdesátiminutovou stopáž, která ničemu příliš neprospěla.
6/10
YouTube ukázka - Nothing Shall Remain
|
