Reklamní heslo pro páté album německých progresivců Tomorrow`s Eve by mohlo znít: „Co je pro někoho dřina, může být pro jiné zábava“. Parta, kterou před rovnými dvaceti lety začali budovat kytarista Rainer Grund a klávesák Oliver Schwickert se v roce 2008 rozloučila s hudebním světem velmi kladně přijatým albem „Tales From Serpentia“, aby se po desetileté studiové odmlce vrátila ke svému konceptu „Zrcadla stvoření“. Není náhodou, že aktuální sestavu (kterou kromě zmíněných zakladatelů již na minulých albech rozšířil Martin LeMar, zpěvák s velmi charismatickým a pružným hlasem) posílila rytmika s velmi zvučnými jmény – angažmá světoběžníků Mikea LePonda (zejména Symphony X) a Johna Macalusa svědčí o potenciálu a ambicích Tomorrow`s Eve. A s albem „Mirror Of Creation III – Project Ikaros“ je plně potvrzují.
Předem je třeba upozornit na fakt, že zmínka o dřině nebyla samoúčelná – struktura skladeb Tomorrow`s Eve je relativně složitá (ultraprogresivcům bude připadat přehledná a sjízdná, příznivcům melodičtějších stylů v řadě pasáží právě naopak), melodie převážně postrádají hitovost (což u progresivní kapely zase tak nepřekvapí, nicméně koketování s melodickou přístupností a přímočarostí může občas svádět k myšlence třeba na Circle II Circle) a individuální umění (a dominují tomu především klávesy) občas klouže až do nepřehlednosti a zdánlivé chaotičnosti. Míra přístupnosti alba se tak bude lišit jednak podle toho, jak si libujete v zašmodrchanosti a dále podle toho, jakou máte trpělivost, protože Tomorrow`s Eve s nejpřístupnějšími, velmi vzdušnými a snad by se dalo v rámci stylu říct i chytlavými momenty v úvodu téměř sedmdesátiminutového alba příliš neplýtvají a šetří si je až na pozdější chvíle, i přes to, že díky rozmanité struktuře písní se prakticky do každého kousku podaří nějakou přirozeně klouzavou pasáž propašovat.
Nicméně právě úvodní „Welome To The Show“ je dokonalým obrazem toho, co „Mirror Of Creation III – Project Ikaros“ nabízí. Procházka od poetického piána přes velmi neklidný, sytý a vířivý instrumentální nástup, do až překotné vokální linky (už tady se projeví suverenita, zajímavá barva i elasticita hlasu Martina LeMara) a její vyvrcholení v melodickém refrénu se sborovým kořením, sklouznutí do pomalé nadýchané pasáže, další exploze do chaosu i nesmírně jemné finále, dokládá, jak je tvorba Tomorrow`s Eve velmi rozmanitá, pestrá a zvládnutá s naprostou elegancí i s dostatkem tvrdosti. Ta ještě nabobtná v následné „Morpheus“ , v „The System“ ji na chvíli nahradí dramatičnost (ta úvodní pasáž, kde se pomocí černobílých klapek proplétá drama s poetičností!), v „Law And Order“ art rockově nevtíravá hitovost, v „Dream Within“ přemýšlivost...
Koncepční příběh, vycházející z díla Edgara Allana Poea, se ani v nejmenším nestaví do cesty velmi detailní instrumentální propracovanosti, ani na chvíli nemáte pocit, že by se Tomorrow`s Eve museli jakkoliv přizpůsobovat obsahu svého vyprávění. „Mirror Of Creation – Project Ikaros“ není albem na první dobrou, ale patří do kategorie desek, které rostou s každým dalším poslechem a jeho nápady, nálady i prožitky z nich sice přichází postupně, ale zdá se, že by tenhle zdroj mohl být v podstatě nevyčerpatelný.
|
