Možná by bylo zajímavé udělat nějakou studii zabývající se skutečností, proč tolik tuzemských powermetalových kapel pochází z Moravy. Zatímco v Čechách drží dlouhodobě prapor kvality leda tak poděbradští Rimortis, ovíněná část země nás obdařila spolky jako Eagleheart, Salamandra, Power 5, Sagittari, Moravius, v nedávné době pak do této silné party přibylo další těleso, kterým je vsetínská kapela Donor. Její startovací EP z roku 2016 obsahovalo dva songy, jež dávaly velmi pádný důvod k očekávání plnohodnotného debutu. Ten oficiálně vyjde 1. července a je mou radostnou povinností oznámit, že kvalita zůstala zachována a pánové nabízejí českým fanouškům opravdu lahodnou porci melodického metalu.
Pětice mladých hudebníků se sice na oficiálních stránkách zaštiťuje poněkud strohou škatulí „heavy metal“, jejich tvorba však nese bohaté prvky poweru, občas i speedu. Prvotní důraz je ale nutné klást na slůvko melodie, kterými jsou kompoziční cesty vsetínských doslova obsypány. Úvod alba obstarává položka „Apokalypsa andělů“, jež po líbivém mini-intru nastolí svižné tempo, do kterého jsou posazeny neméně hbité a velmi dobré vokály Josefa Fritschka. V dvoukopáky poháněném refrénu jej pak - jako v budoucím dění alba ještě mnohokrát - doprovodí kolegové, následuje šťavnaté sólo a nápaditá vokální nástavba, to vše jako důkaz dobré autorské práce, u které by mělo automaticky zbystřit nejedno melodií chtivé ucho. Nastolená kvalita úvodní písně totiž není náhodná, naopak se bez větších výkyvů proplétá celým dílem.
Krátké přechody na bicí s refrénovým motivem a sytým klávesovým podtrhnutím (opět nezbytný strategický prvek v tvorbě vsetínských) startují počinek „Dál cestu znáš“, jehož hymnický feeling umocní příjemně dlouhé a opět povedené sólo. Se skladbami „Poslední oheň“ a „Létám dál“ jsme se již setkali na výše zmíněném EP, obě patří k vrcholným momentům debutové desky, avšak – v souladu s nekolísající kvalitou – nejde o vrcholy nějak vyčnívající. Jen v těsném závěsu za nimi se veze „Černá vlajka“, která baví dynamickými slokami, pochodovým refrénem (pravda, s lehkou veršovou křečí) i sólem s folkovým nádechem. Tento nečekaný, ale vítaný nadžánrový prvek autoři brzy rozšíří o další styl, tentokrát ještě nečekanější. „Libera Nos Domine“ proříznou ostré thrashové břity, do kterých zpěvák diktuje rytmicky našponované fráze. Tohle si nechám líbit, stejně jako závěrečnou tečku ve formě důrazného „Dost!“, po kterém celá instrumentální mašinerie ihned poslušně utichne.
S klidnějším autorským pojetím vyrukuje píseň „Já chci žít dál“ (slůvko "dál" mají vsetínští evidentně hodně v oblibě), kde přece jenom o něco méně chytlavější vokální linky spolehlivě zastoupí velmi líbivé vyhrávky a sóla. Ve „Stroji času“ vyšel hudebně i textově odlehčený úvod, stejně jako zrychlený refrén, v „Honu na čarodějnice“ (po loňské desce Garant jde již o druhou naháněčku těchto bytostí) zase jiskří sloky, další refrén s hymnickým nádechem i chytře gradující sólo. Jinak povedený „Křižák“ malinko dojíždí na přepálenou chorusovou repetici (barvité kytarové melodie ale i zde utvoří plnohodnotný zástup), opus „Slepé dítě“ baví kontrastem baladického úvodu s po něm nastoupivšími ostrými riffy, stejně jako speedmetalovým sólem. A přece všechny uvedené klady nakonec nestačí na známku vyšší, nežli tu, která visí pod recenzí...
...je to vlastně malý paradox, když si vzpomenu na recenzi EP, ve které jsem kluky chválil za svěření zvukové produkce zkušeném Rolandu Grapowovi. V případě debutu už asi peníze došly a pánové si tak museli sound obstarat svépomocí. A nedopadlo to úplně ideálně. Nejde naštěstí o nic osudového a při troše velkorysosti se dá po chvíli na horší zvuk zvyknout (asi jako když se ve tmě alespoň trochu rozkoukají oči), vzhledem ke kvalitě hudby je to ale prostě škoda. Tvorba Donor znamená osvěžení domácí scény, když přináší v nejlepším slova smyslu provinční melody metal (není nad možnost zazpívat si na koncertu zpěvné refrény v rodné řeči). S lepším zvukem pak mohlo jít o skutečnou žánrovou událost (nejméně) tohoto roku (na domácí scéně samozřejmě). Za dané situace je sice pořád nutné výrazně chválit, leč punc okrajové výjimečnosti zůstává nedotčen, a to jen a pouze z technických důvodů. Škoda, věřím však, že na příští desce bude vše v pořádku a že již bude možnost posunout vsetínskou partu do čela tuzemských spolků. Nakročeno k tomu mají tihle mladíci velmi slibně.
|
