Dávný frontman divokých Love/Hate a následně zpěvák druhořadých sestav slavnějších Ratt, Quiet Riot a L.A. Guns Jizzy Pearl tvrdí, je na sólové dráze šťastný. Přestože používá berličku své někdejší mateřské kapely (rozuměj zmíněných Love/Hate), vystupuje už především pod svým jménem. Love/Hate se sice stále tváří jako funkční parta, ale skutečnost je poněkud jiná. Pearla totiž opustili zbylí členové klasické sestavy a on sám se nemá k tomu, aby hledal spoluhráče další. Vystačí si sám, spolu s kytaristou Darrenem Householderem, který se rovněž mihl v Love/Hate a bubeníkem alternativců Puddle Of Mudd Davem Morenem.
„Podle mého názoru je „All You Need Is Soul“ moje nejlepší deska od „Blackout In The Red Room“, svěřil se Pearl v únoru letošního roku a rozvedl teorii o tom, jak novinka dokáže skvěle navázat na bezmála kultovní debut Love/Hate. Ona „Blackout In The Red Room“ se stala v roce 1990 slušným hitem a pro Pearlovu tvorbu bude vždy měřítkem. Jejího věhlasu ani kvality nedosáhly už žádné desky Love/Hate (i když následující „Wasted In America“ nebyla vůbec špatná), ani Pearlovy další aktivity. V těch už se navíc od kořenů docela vzdálil a stačí si vzpomenout na čtyři roky starý počin „Crucified“, kde se skoro distancoval od úderného rock n`rollu a spíše se pohyboval v alternativních vodách, kdy dokonce vstřebával i dávné vlivy grunge.
S novinkou „All You Need Is Soul“ je všechno jinak. Pearlovo přirovnávání k „Blackout In The Red Room“ rozhodně není od věci, zejména tedy po stránce stylové. Zpěvák se vrátil k tomu, co mu kdysi udělalo jméno a k tomu, co prostě umí nejlépe. Na „All You Need Is Soul“ nenajdete žádné stopy po alternativním vyznění minulé desky, ani žádné další (zbytečné) experimenty. Tentokrát se jde přímo na věc, bez zbytečných ohledů, bez jakýchkoliv skrupulí. Hned úvodní výkřik názvu skladby „You`re Gonna Miss Me When I`m Gone“ ukáže, že pokud chcete slyšet ryzí Pearlův rock n`roll, jste zde opravdu na správné adrese. Pearl navíc tímto provoláním přesvědčí, že neztratil nic ze síly svého hlasu. Trochu protivného, ale rozhodně osobitého a energického.
Pocitově se „You`re Gonna Miss Me When I`m Gone“ skutečně vrací k „Blackout In The Red Room“ a rozhodně to není skladba, která by i na tak silné desce, jakou počin z roku 1990 byl, zapadla. Druhé „Why Do You Think They Call It Dope?“ se sice nekoná, ale jako otvírák novinka funguje znamenitě. Navíc ve spojení s dvojkou „Comin` Home To The Bone“ představuje natlakovaný, pořádně rozpálený rock n`rollový kotel, kde není nouze o drzý ksicht, slušné melodie a Householderovy tvrdé a stylově takřka dokonalé riffy. Když se vám pak zdá, že v titulní „All You Need Is Soul“ nebo v „House Of Sin“ Pearl začne trochu polevovat, vytasí se zpěvák s motörheadovskou jízdou „Frustrated“ a energie je náhle zpět. Přestože postupem desky síla skladeb trochu uvadá, tuctová balada „It Doesn`t Matter“ a závěrečná dvojice „Little Treasure“ a „Mr. Jimmy“ už působí skoro zbytečně, nestačí se ony skladby stát otravnými, protože i přes jejich průměrnost se v nich vždycky dá najít alespoň zajímavý motiv (například úvodní kytara v „It Doesn`t Matter“ či skoro až stísněná atmosféra v „Little Treasure“), něco co je dělá snesitelnými.
Úrovně „Blackout In The Red Room“ dosaženo tedy nebylo. Přesto je „All You Need Is Soul“ příjemné překvapení, které dokumentuje fakt, že někteří rockeři, kteří zazářili na Sunset Boulevardu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, jsou nezničitelní. Pearlovi je dnes už šedesát let (což je jeden z těch starších chlápků oné generace), ale síly má pořád jako pětadvacátník. A navíc (oproti některým kolegům) nepůsobí trapně.
|
